Písmo:
A-
|
A+
Diskusia
(0)
Vieš,
to čo sme kreslili
krídlami na chodník,
zotrel dážď
... nemůžu najít
samu sebe,
v tupém zrcadle očí
co od slz už nevidí,
ruže stratili nehu
a to tŕnie stále pichá–
dnes, nie je veselo...
Ani v síti pavučin
tvého srdce-
v lesích,
co snad nestvořil
ani Bůh...
rozprávam
s utrápenou fotkou
neisto, slano, vetou bezslov...
Jsou jen střevíce od bláta
z poslední procházky,
co trsem svých vlasů
utírám,
a pavouk bez života.
