Příběh Andreje Babiše mladšího nabízí poutavou výpověď o naší společnosti. Trilogie je tématicky rozdělena na části Přemet nad Čapím hnízdem, Zprasení a Husina hrochů.
Název Mařenka je výslednicí několika příčinných souvislostí. Parafrázuje lidové pojmenování skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního (soudního) rozhodnutí a dává mu jiný obsah a význam. Tím je maření výkonu spravedlnosti. Název současně odkazuje na nejvyšší správní orgán pro oblast justice, v jehož čele prodlévá JUDr. Marie Benešová.
První část Přemet nad Čapím hnízdem se věnuje údajnému náhlému propuknutí vážného duševního onemocnění u Andreje Babiše mladšího na dálnici D1 a neúspěšné snaze dodatečně odhalit u pilota boeingu kdysi přehlédnutou symptomatiku paranoidní schizofrenie a podepřít tak východiska a závěry MUDr. Dity Protopopové. První část nevypovídá o nějakém právnickém majstrštyku, bravurním kotrmelci ve vývoji kauzy premiéra Babiše. Slovem přemet je míněn výsledek podmítání veřejného mínění manipulacemi i pomocí zneužití psychiatrie s cílem zabránit racionálnímu přemítání nad výmluvně podezřelými souvislostmi. Tím je v příběhu dosaženo absolutního přemítnutí dříve nežádoucím způsobem přemítaného obsahu. Občanům shromážděným na náměstích, především voličům hnutí ANO, se dostává pocitu úlevného pochopení souvislostí, v němž jeden po druhém v extatickém vytržení prožívají aha efekt projevující se frenetickými výkřiky „Proto to!“, což logicky přechází ve skandování jména Protopopov.
Druhá část Zprasení se věnuje, kromě příběhu Andreje Babiše mladšího, v obecnější rovině i způsobům výkonu spravedlnosti v České republice, úrovně vymahatelnosti práva i příkladům zpackaných kauz zametených pod koberec. Ve více než srozumitelné souvislosti dává autor scénáře zaznít větě z jednoho filmového kriminálního příběhu: „Největší ctností justice je schopnost přiznat chybu.“ Slovo zprasení je také předznamenáním odkazů na porušování práva člověka na důstojný život tím, že je mu bezohledně, neoprávněně a účelově přišpendlena psychiatrická diagnóza, aby jí bylo zakryto, že někdo něco zprasil. Dalo by se říci, že nevyhasínajícím tématem celého příběhu je prasárna v rozmanitých podobách. Ve zprasení je připomenuta Marie Benešová a její iracionální pocity (vyvolané debatou v pořadu Otázky Václava Moravce), které se manifestovaly její sms zprávou omylem odeslanou redaktorce České televize Zuzaně Černé: „Tak to byla vyvážená debata toho prasete jak víno. I ti dva (Balík s Ferim) se nestačili divit!“
Dotčené reakce pramenící z iracionálního vnímání reality jsou v příběhu spatřovány a připomenuty především u premiéra Babiše, který je ve svých představách už několik let obětí intrik a spiknutí na domácí i zahraniční půdě, zatímco psychiatrická diagnóza paranoidní schizofrenie byla stanovena jeho synovi.
Třetí část Husina hrochů je pátráním po svědomí u lidských tlustokožců, jejichž poklidné přijímání zla ostře kontrastuje s těmi lidskými bytostmi, jimž představa staronového zneužívání psychiatrie a absence rozpaků nad vedlejšími účinky antipsychotik nahánějí husí kůži a vyvolávají ze záhrobí jméno Josef Mengele.
Syrová a znepokojivá realita je prokládána tragikomikou animací v disneyovském stylu. V jedné z nich se Standa Berkovec probouzí z noční můry, v níž Pavel Matocha spolu s Lubomírem Xaverem Veselým a Hanou Lipovskou důrazně vysvětlují Petru Dvořákovi, že ve své fukci generálního ředitele České televize bude muset skončit, pokud Marku Wollnerovi nedovolí jet do Švýcarska za Andrejem Babišem mladším a natočit s ním rozhovor. Interesantní je scéna, v níž se Standa Berkovec ocitá mezi bděním a sněním a rozrušen vykřikuje: „K čemu tedy byly všechny ty prasárny a intriky, když…?“ V tu chvíli se v Berkovcově ložnici objeví Jana Bobošíková v róbě Andersenovy zimní královny a se slovy „Stando neblbni a spi“ mu zamkne ústa mrazivým polibkem.
Více nebudu prozrazovat, ostatně proslýchá se, že Česká televize bude mít ke scénáři výhrady a že Mařenku jen tak neuvidíme.
