Za prvé: frflám na všechno a na všechny.
Za druhé, obloha nechce pustit sluníčko, mračí se a stahuje dešťové oblašnosti nad mou hlavu.
Za třetí: mí pubertusové opět dokázali, že není žádná legrace namáhat se vědomím, že by se mámobába mohla vzít i vážně, natož poslechem jí udělat radost.
Příroda? ta se mnou momentálně také nemluví, protože má své starosti, jestli už má být zimní, a zda už se nemá svléci do sněhových peřin.
No, a na své druhé Já,omezeně vstřícné. Chce se mu spát, nic ho neba....
Pane psychologu, rozebíraje stav doporučujete relax příjemného nicnedělání, snění a příjemné nejlépe vonné lázni?
A kam se na to chodí? Koupelna v přestavbě, prach a "broky" hřebíků všude, bláto roste zahradou.
Hele, ženská, nechceš končit? Vždyť tY jsi hotová zkáza dobré nálady!
No, tak tedy, jóóó, ano.
Povídám, povídám pohádku
jak bylo dobře před dávným časem,
když radost rostla špičatým nosem nahoru;
To Honzík kopal bramborů pro krále
a sázel jich co korále ;
Prý:"tu máte, jinší neměli"
A král mohl slavit bramborů neděli....
