Již jsem se nedávno zmiňovala o tom svém malém hájosloví, které ze mně odebírá všechny negativa, která do mně dokáží napadat i v domě. Je to místo, kde prostě nejde myslet po lidsku. Tady se člověk stává součástí přírody. Možná vílou, možná elfem, možná i Hejkalem...
Ty, koutku louky
v závětří bříz, ty,
zahrádko v dlani jeho
schoulená;
na tobě stero vůní,úsvitů,
pravá poledne i zšírání se probouzí
a odchází za obzory,
spát.
I tady jsem doma,
i sem spěchám s návratem
úplně obyčejná ženská s úplně obyčejným pohledem na svět, jenom s tím rozdílem, že odmítá násilí a je přímo antimilitaristická Zoznam autorových rubrík: co si myslím, Súkromné, Nezaradené
