Nebudem uvádzať svoje myšlienky, ale uvediem pár citátov z de Tocquevillovej knihy Demokracia v Amerike.
"Vidím nesčetné množství podobných a sobě rovných lidí, kteří jsou v jednom kole v honbě za drobnými a všedními zábavami, jimiž sytí svou duši. Každý z nich se ve svém ústraní zdá lhostejný k osudu všech ostatních. Jeho děti a jeho osobní přátelé tvoří pro něj celé lidstvo. Žije vedle svých spoluobčanů, ale nevidí je, dotýká se jich, ale necítí je, existuje pouze v sobě samém a pro sebe sama, a i když mu ještě zůstává rodina, dá se říci, že vlast již nemá. Nad těmito lidmi se tyčí nesmírná protektorská moc, která si samojediná klade za úkol zajistit jejich požitky a držet ochranou ruku nad jejich osudem. Je absolutní, detailní, přesná, prozíravá a laskavá. Podobala by se moci otcovské, kdyby jejím úkolem bylo připravovat lidi na dospělost, ale ona se naopak snaží udržet je neodvolatelně v dětství. Ráda vidí, když se občané radují, jen když nemyslí na nic než na radovánky. Ochotně přispívá k jejich štěstí, ale chce být jeho jediným strůjcem a rozhodčím. Pečuje o jejich bezpečnost, předvídá a zajišťuje jejich potřeby, usnadňuje jim zábavu, spravuje jejich nejdůležitější záležitosti, řídí jejich podnikání, upravuje nástupnictví, rozděluje dědictví. Kdyby je tak ještě mohla zbavit znepokojivého přemýšlení a námahy žít."
Jedným z rizík, pred ktorým de Tocqueville varuje, je práve individualizmus. Kašleme na veci verejné a necháme múdry štát rozhodovať za seba? Máme tak pred sebou veľmi realistický obraz spoločnosti, ktorá sa sama pripravuje o hodnoty, ktoré stáli na jej počiatku a ktoré dávali zmysel jej existencii.
"Těžko totiž pochopit, jak by se lidem, kteří se zcela vzdali zvyku řídit sami sebe, mohlo podařit dobře vybrat ty, kdo je mají vést. A nikdo nás nepřesvědčí, že by kdy mohla vzejít svobodomyslná, energická a moudrá vláda z hlasování národa sluhů."
