„Lay back for me / You were just exactly what I need / In this cold town / Lay back for me /
The three of us in circus and in liberty / It’s been too long...“... od počátku je jasné, že o pocit na kůži tady půjde v první řadě. Že všechno tu má své pevné, jasně dané místo. Světla červených, modrých a místy zelených barevných odstínů. Dokonalost v pohybu co splývá s každým tónem. Živoucí umělost i umělá živost. Chris Corner co mění postoje s lehkostí myšlenky a jehož hlas je pořád jako z přehrávače. Pořád...až vám to nedá a začnete ho podezírat z prázdného otvíraní rtů.
Později začnete podezírat sami sebe. To když sledujete to podivné stvoření zmítající se za syntezátorem. Je to ještě žena, nebo už něco jiného? Těžko říct, hranice jsou tenké. A k tomu bubeník jak z Dandy Warhols a kytarista s nástrojem na němž nedohlédnete konce.
Tenhle večer ale konec má a zdá se, že nebude daleko. Celou dobu jen tak ležíte na tom hlase, necháváte se nadnášet a vaše schopnost odhadovat čas je asi jako v hlubokém spánku. Párkrát se oči pohnou dozadu na plátno, kde promítačka vrhá obrazy už stejně dávno tušené. Do toho někdo za vámi křičí jinému do ucha, že po tomhle už na Placebo ani nemusí chodit a pak už z prostoru mezi hlavami lidí kolem začne vyrážet duha...And if you’re hurting / I will replace the noise with silence instead / Flushing out your head / If you like it violent / We can play rough and tumble, fall into bed / And I won’t wait for you to recover“ ....tak takoví jsou I am X a vy...za zvuku přídavků pomalu, ale docela jistě umíráte....
IAMX.brno.30.dubna 2006
