Zase mě zavřeli do toho podivného mražáku, ve kterém vůbec není zima. Islandská kouzelnice, 13 nepísní a jedna popová v tom nejméně typickém slova smyslu. Jenom ty hrdelní pazvuky jakéhosi japonského "umělce" mi dvířka do reality semtam otvírají. Nevím, zda se tím Björk někam posunula ani kolikrát si to ještě pustím. Stějně vám zas budu vykládat, jak jsem očarován. Můžeme se radovat z jejího návratu k rodnému jazyku, můžeme si povzdechnout, že ani Who Is It nám v rádiích zase nezahrají... je to v tom hlase a ten bude na jejich albech doufejme vždycky. V hlase, který si s klidem v každé skladbě vytvoří svůj nový svět, někde na pomezí zasněžených severských plání a nekonečného vesmíru. Svět, do kterého si Björk chodívá hledat své skryté čáry.
18/20
