Znáte to nejspíš dobře. Černé zbytky sněhu zmizí z chodníků, vzduch se tváří jako nový a pokouší se vám namluvit, že už brzy přijde něco zásadního. Nebráníte se, rádi to přijmete za své. V tu chvíli totiž vůbec nesejde na tom, že jste si to samé říkali už loni, předloni a dost možná vždycky. Nečekané dárky se těžko odmítají.
Tentokrát se do té doby trefili Sickoakes, umělci ze Švédska. Kdo o nahrávce Seawards psal tak ji chválil a já neměl jediný důvod tomu věřit. Jednak kvůli zmiňovanému jaru a jednak proto, že to dneska k unáhleným závěrům často až zákeřně svádí. Důležitých alb vychází čím dál méně, kvalita se rozplývá v kvantitě a přitom by každý rád slyšel něco, co by mu zase aspoň na chvíli obohatilo život. Není pak nic jednoduššího, než si takovou desku namalovat slovy. Každou co trochu vykročí z průměru vychválit do nebes, nedostatek přelepit náplastí a předstírat spokojenost.
Byl jsem tedy skeptický. Kritici je navíc šoupli do škatulky postrock, kterou přestávám mít rád. Kdysi byli postrockem Sigur Rós, Múm nebo Mogwai a pokaždé to slibovalo kvalitu. Mnoho kapel, co se k němu hlásí dnes, tu atmosféru nemá a čím dál víc tak snižují hodnotu toho slova.
Když jsem si těch pár bezzpěvných skladeb pustil poprvé, do uší z nich jenom něco nepříjemně pištělo, kytary bzučely a poslech byl skoro utrpením. Vyzkoušel jsem poslech druhý a pak i třetí. A nic. - desku odložil.
Je možné, že jsem až moc čekal kopii Sigur Rós a to Sickoakes rozhodně nejsou. Když jsem se k nim pak po týdnu rozhodl vrátit, bylo to nadobro. Něco jako když se ráno probudíte a hlava nejde odlepit od polštáře, ačkoli jste ještě večer považovali spánek jen za povinnou ztrátu času.
Tihle pánové jdou na to prostě jinak. Používají odlišné barvy zvuků, hrají si s důrazem, do jejich skladeb se dostává obtížněji a nakonec je to nejmíň stejně tak omamné. Krajina, kterou vám tato hudba rozprostře před očima je drsnější. Duši vždycky nepohladí, ale tím spíš vám umožní prožít celou paletu myslících stavů.
Ne, nemyslím si, že by Sickoakes někomu změnili život, intenzivním poslechem jejich desky si však můžete docela dobře zpříjemnit dva týdny.
