Hlavně rozpady kapel, úmrtí a nahrávky Thoma Yorka – to jsou události, které dokáží probudit Pitchfork News i o víkendech. Před několika sobotami jsme se doslechli, že Yorke plánuje svůj vůbec první výpad na, co já vím, území samotářů („nechci slyšet slovo sólo,“ psal totiž v emailu W.A.S.T.E.) s chystanou deskou The Eraser /Guma/. A my teď máme vzácnou příležitost slyšet album v jeho plné délce . The Eraser je nádherný, Nigelem Godrichem produkovaný, vrstevnatý dort upečený ze smutného klavíru, strašidelných syntetických křiků a rachotících kytar, vystavěný na hravě programovaných beatech a pojídaný Yorkovým úzkostným přemítáním nad tísnivými stavy a paranoiemi, které doprovázejí slávu a velká očekávání. A není to žádné techno, opravdu ne.
Tady je první zběžný pohled na The Eraser, skladbu po skladbě:
1.“the eraser“ – titulní věc začíná tlumeným a opakovaným klavírním akordem. Ten se po několika taktech mění, nastupují naprogramované beaty a do nich se vkrádá Thom: „Please excuse me but I got to ask,“ rozbíjejíce při tom všechny výše popsané zvuky. Chvíli na to se hejno sténajících, odlidštěných Thomů připojuje k refrénu, očividně inspirovanému zpěvákem Morriseym: "The more you try to erase me/ The more that I appear.“
2.“analyse" - meditaci o marnosti spouští kolébavé vokální a klavírní linky: "The fences that you cannot climb/ The sentences that do not rhyme," kvílí Thom smutně i moudře zároveň. A později: „It gets you down/ You're just playing a part," – jako jedno z mnoha očekávatelných hloubání nad vlastní osobností. Sled akordů trochu připomíná zrychlenou „Knives Out“ s nenápadným nástrojem vlečícím se někde na pozadí do doby než přijde Godrich s první z mnoha filmově znějících hlukových ploch na desce.
3. "the clock" - cyklická kytarová linka v této písni navozuje atmosféru pohybu, třebaže jednomu evokuje spíše jen pomalou nedělní vyjížďku. Do kroku se přidávají klapotající beaty a vše nevyhnutelně směřuje k prvním slovům: "Time is running out/ For us." Ke konci Thom jemně brouká bluesovou melodii skrze poklidné, ale neutichající rytmy.
4. “black swan“ - začíná takřka hiphopovým beatem, po kterém nastupuje rif inspirovaný blues, ne zrovna málo připomínající „I Might Be Wrong“ a určuje strukturu skladby. "This is fucked up, fucked up," oznamuje Yorke. Později jsou osobnostní krize v mnohém zažehnány: „I don't care what the future holds/ 'Cause I'm right here and I'm today/ With your fingers you can touch me."
5. “skip divided“ - vysamplovaný Thomův dech pomáhá vytvářet dunivý podklad této temně kráčivé skladby. Yorke zde promlouvá vůbec nejprostějším způsobem: „When you walk in a room I follow you 'round/ Like a dog/ I'm a dog, I'm a dog, I'm a dog/ I'm a lapdog/ I'm your lapdog." A nahání to hrůzu.
6. “atoms for peace” - Thom je zpátky všichni mimozemšťané tesknící po domově vás prosí: „No more going to the dark side with your flying saucer eyes/ No more falling down a wormhole that I have to pull you out," v refrénu pak vše stoupá do vyšších a vyšších oktáv: „I wanna geeet ouuut/ And make it woooork." Vesmírné tóny podtrhnuté vřelou, dunící basovou linkou – v porovnání se zbytkem The Eraser relativně minimální aranžmá. „So many lies/ So feel the love come off of them/ And take me in your arms," zpívá Thom a přiznává si: "You're Beautiful?“
7. “and it rained all night“ – a zase zpátky na Odvrácenou Stranu pro nejmrazivější kousek The Eraser. Melodii zaplavuje strašidelný syntezátor řídí ji basová linka ala Joy Division. Thom zaujímá roli básníka-pozorovatele a surrealisticky líčí New York po dešti, zastřižené samply hlasu později slouží jako basová linka a vše vrcholí v napjaté a zoufalé "I can see you/ But I can never reach you."
8. “harrowdown hill“ - nenechte se vyvést z míry téměř post-punkovým basovým rifem na úvod. Brzy se přiženou děsivější beaty a otočí zas jednou otočí věci na stinnou stranu. „I'm coming home to make it alight/ So dry your eyes,“ zpívá Thom jednou z nejvíce konvenčních a popově zabarvených vokálních melodíí na desce. "I can't take the pressure/ No one cares if you live or die/ They just want me gone/ They want me gone,“ za chvíli je pozdržena aby uvolnila cestu jíným rifům, jež skladbu uzavřou.
9. “cymbal rush” - přivítáni jsme zde zvukem jaký se ozve, když ztratíte život v PacManovi. Ten je dále skopnut o oktávu níž a pak ještě o jednu. Na to přichází pohřební, ambientní syntezátor spolu s cupitavými elektronickými bubny, ne úplně nepodobnými těm z „Kid A“: „Try to build a wall that is high enough," zpívá Thom, "It's all boiling over." A konečně vrchol: bubny se zvedají, kytara vstupuje přes melancholické klavírní akordy a odlidštění Thomové se plaví a sténají dokud vše neustane v jedné závěrečné „blip-bloop“ přehlídce a nedopraská k náhlému konci.
O The Eraser Yorke také napsal: „...nevyhnutelně je tam víc beatů a elektroniky, ale jsou to [sic] písničky.“ A to to myslím velmi dobře vystihuje. Nahrávka je písničková až z možná překvapivě velké části – žádné instrumentálky, všechny písně pěkně ve čtyř minutovém rozpětí, většinou standartních taktech a zdůrazňují bohatství rukopisu Godriche i Radiohead.
The Eraser vychází 10. července, ale už teď můžete zabloudit na stránky http://www.theeraser.net a pátrat po dalších (dobře ukrytých) detailech alba.
