Odkud se rodí naše myšlenky?

Odkud se rodí naše myšlenky? Pokládáme je za své, ale když se tak nad tím zamyslíme, v podstatě už vše, o čem jsme psali, bylo už tolikrát napsáno a navíc tolika možnými způsoby. Každý má svůj vlastní styl psaní. Nevím, jak píší ostatní, ale mohu Vám říct, jak píšu já. Můj způsob psaní se odvíjí z mého mlčení. Nejraději píšu v tichu noci, což je pro mě nejpříhodnějším časem pro kreativní psaní. Sednu si před počítač, zapálím si nějakou tu svíčku a vonnou tyčinku a zpočátku vůbec nic nedělám, jen naslouchám. Naslouchám mlčení. Nemám žádný problém vypnout své myšlenky. Učil jsem se to asi 15 let, ale nyní jsem svobodný, aspoň co se myšlenek týče. Sedím tedy v mém malém pokojíku a naslouchám, naslouchám tichu, které se probouzí a naplňuje mě nebo já naplňuji ticho? Zkrátka mlčím... blikotající plamínek bílé svíčky se zvolna chvěje a šedivý dým ze santalového dřeva se zvolna rozplývá. Někdy mám pocit, jakoby do mě něco vstupovalo, jakási zvláštní energie, potom se začnu ztrácet. V tomto okamžiku již mám prsty nad klávesnicí a jsem tichý. Najednou začnou plynout myšlenky, jakoby sami od sebe, jakoby přicházely z prázdna. opakuji, já sám nemyslím; a přesto myšlenky mnou proplouvají jako modrá řeka. Mé prsty tančí po klávesnici a na stránce wordu se objevují slova, kterým mnohdy ani nerozumím. Když ona slova začnou ustávat a ztrácet se, já se zvolna nalézám, rodím se z mé vlastní ztráty do plného vědomí. Čtu si, co bylo zaznamenáno a přemýšlím, odkud se rodí myšlenky...