Stala se mi taková podivná věc. Někoho jsem potkal.
Já vím, asi mi namítneš, že každý den někoho potkáváme. Ale já jsem potkal někoho, kdo oslovil mé srdce a mou duši. Říkám ji Fairy. Má oči do kterých moc nevidím. Je to poprvé, kdy nedokážu prohlédnout skrze něčí oči až do hlubin duše. Její duše se přede mnou ukryla, možná má strach, že ji odhalím tak krásnou, vůní vonící něžnou květinku, tak křehkou, do barevného šatu oděnou, chvějící se. Ale mě se nemusí bát. Já ji nechci utrhnout, chci se jen těšit z její vůně; nechci ji spoutat svou láskou, jen ji chci milovat; milovat bez toho, abych byl milován. Když jsem s ní, mohu mlčet, i ona může mlčet; můžeme hledět na plující oblaky a čekat až se rozplynou; můžeme popíjet šálku čaje a smát se smíchem bláznivým; můžeme se dotýkat anebo jen tak plynout se zpívající řekou; můžeme dělat tisíce věcí a přesto zůstat v tichém souznění. Kdo to nezažil, nepochopí co tu říkám. Je krásné někoho objímat láskou jen tak z čisté lásky. Možná nemám tělo jako Brad Pitt, ale mám srdce schopné milovat, mám duši schopnou létat na křídlech stříbrných snů... Víte, já už nemám nic. Vše jsem odevzdal Svaté Lásce a Svatá Láska mi dala sebe a Fairy to ví a ani ona mě nechce spoutat svou láskou, Fairy cítí, že já potřebuju létat až ke hvězdám. Být volný a svobodný. Proto ji mám tak rád. Říká mi: „Snílku, důležité je, co opravdu chceš. Jestli chceš opravdu létat, bez toho, abych Tě spoutala, potom létej“ a já ji odpovídám: „A co chceš Ty Fairy?“ A ona povídá: „Chci abys byl šťastný. Když budeš šťastný ty, budu šťastná i já a na tom jediném záleží. Na ničem tak nezáleží než na tom, aby jsme byli šťastní.“
Stala se mi taková podivná věc. Někoho jsem potkal a život začal rozkvétat.
