Volá sa „Jak Paroubek kradl salámy“ a napísal ju aj tu prítomný bloger Rosťa Hedvíček, alias Ross Hedvicek. Čechokanaďan žijúci na Floride, českou a slovenskou internetovou komunitou zbožňovaný i preklínaný. Prevádzkovateľ – ako sám hovorí – najslobodnejšieho a najdemokratickejšieho českého a slovenského diskusného fóra cs-club. Mnohí ho označujú za spamera. Ďalší ho považujú za grafomana. Pravda je taká, že má na konte stovky článkov. Milých, i nemilosrdných. Tie druhé poukazujú predovšetkým na naše porevolučné vyrovnanie sa s predstaviteľmi komunistického režimu. Hedvíčka treba chápať – vyrastal v rodine kulaka. Nemohol študovať, pracovať mu dovolili akurát tak v Jednotnom roľníckom družstve, v organizácii, ktorá ukradla pôdu aj jeho rodine. Ale vráťme sa k Paroubkovi...
Jedna dobrá duše mi poslala v příloze „Ještě větší blbec než jsme doufali" fotografii nového předsedy vlády České republiky. A to bylo panečku překvapení! Moje fotografická paměť klikala jako harddrive, když najde bad sector. Toho chlapa já přece znám - tedy přesně řečeno, znal jsem ho před více než třiceti lety. Byl jsem s ním na vojně u VÚ 4425 v Prachaticích. Jiří Paroubek byl ve funkci zástupce velitele pro proviant. ... I coby mladík vypadal budoucí předseda vlády téměř stejně jako teď - byl natolik snědý v obličeji, že jsme si mysleli, že je cikánské národnosti, což tehdy nemělo tolik negativní podtext jako dnes. Měl stejnou bradavici na tváři, tmavohnědé oči a česal si vlasy zprava doleva jako Adolf Hitler - což mu zůstalo.
...
A teď to přijde. Budoucí předseda vlády ČR byl na mne hodnej tím, že kradl ze skladu salámy, kterými mne obdarovával. A já jsem mu za to vděčný! Měli jsme hlad! Vojáci měli hlad. A obyvatelstvo Česka si může gratulovat k tomu, že má konečně předsedu vlády, který, když už něco ukradne, tak proto, aby pomohl bližnímu, aby nasytil hladovějícího. Tedy ne proto, aby si koupil byt na Barrandově, chalupu na Vysočině nebo apartmá v Bruselu. ... Od doby vojenské služby jsem Paroubka neviděl, snad už jen proto, že jsem se přestal vyskytovat v zemích tábora míru a socialismu, a tudíž nemám ponětí, co z něj v mezidobí vyrostlo. ... A myslím si, že obyvatelé Česka mohou být jen rádi, že mají Jiřího Paroubka předsedou vlády. Hlad nebude, přestože Češi jsou známí nefachčenkové, nemakačenkové a leváci. Jiří Paroubek to zařídí - a když bude nejhůř, on už určitě bude vědět, kde ukradnout pár salámů a štriclí chleba, aby lid hladem netrpěl. A kdyby náhodou nový český premiér přijel na Floridu, tak mu i já do batůžku na cestu zpátky taky pár štanglí salámu. Krást je nebudu - to se tady nedělá. Koupím je ve Winn Dixie.
(Jak Paroubek kradl salámy aneb
Téměř kádrový posudek předsedy vlády)
V spomínanej knihe sa Hedvíček venuje aj podľa neho osudovej chybe: komunistov sme mali po revolúcii povešať. Alebo aspoň postaviť mimo zákon:
Návrh trestu pro komunisty a kolaboranty v bývalé ČSSR
1) Původní verze: Oběsit tajemníky okresních a krajských výboru KSČ a KSS a všechny členy ÚV KSČ - žádná amnestie, prostě oběsit - jsou vinni příliš velkými zločiny. To by nemělo být víc jako zhruba 400 lidí - nevelké množství. Vykastrovaná EURO-verze: Tajemníci okresních a krajských výboru KSČ/KSS a všichni členové ÚV KSČ/ÚV KSS budou odsouzeni k trestu vězení v délce rovnající se jejich vlastnímu členství v KSČ/KSS. Rozhodující je datum vstupu jako řadového člena (kandidáta), nikoliv doba pobytu ve funkci ve výboru. Jmenný seznam členů ÚV KSČ/KSS je k dispozici v nedávném vydání Cibulkových Necenzurovaných novin.
Humanistická hranice pro zápočet let je první leden 1990. Takový Vasil Biľak vstoupil do KSČ v roce 1945, bude tedy po zásluze odsouzen na 45 let vězení - doufejme, že je to trest doživotní. Předseda vlády Miloš Zeman si odsedí svých 12 let, Petr Pithart svých deset let, Ludvík Vaculík 20 let, Milan Kundera trojnásobné členství v KSČ, celkem asi 15 let, a i na tatíčka vlasti Václava Havla nějaký ten rok vybyde za jeho údajně neexistující členství v KSČ před rokem 1968
2) Původní verze: Zavřít do uranových dolů (doly znovu otevřít) všechny příslušníky StB - včetně vrátných a náčelníků se základním trestem, pokud by byl za členství v KSČ nižší než 10 let. Vytěžený uran exportovat (konečně) do USA za dolary - za stržené peníze vybudovat nové komunikační a telekomunikační infrastruktury (od dálnic až po telefony - internet access každému zadarmo). EURO-verze zůstává stejná.
3) Zavřít do obyčejných kriminálů a celou dobu trestu vykonávat veřejné prospěšné práce jako stavba silnic a udržování vzorné čistoty veřejných záchodků, které jsou dodnes tak posrané, že to zapříčiňují nevyčíslitelné ztráty na turistickém ruchu, i když si ČeskoZlodějsko kompenzuje ztráty systematickým okrádáním zahraničních turistů diskriminačními cenami.
...
6) Pro všechny členy KSČ/KSS doživotní zákaz podnikání a účasti na privatizaci, doživotní zákaz jakékoliv práce v justičním systému (včetně vězeňství), státní správy a školství. Majetek, kteří tito získali v období 1990 - 2005 Havlo-Klauso-Koženou piratizací, převést zpět do státního fondu.
...
(Prosperita v ČR je na dosah!)
Tvrdé? Pozrime sa, čo si v roku 1998 myslel o našej politickej scéne:
Představ si třeba ciferník hodin - s číslicemi jako na normálních hodinách - od jedničky do dvanácti. Úplně nahoře na dvanáctce je ideální demokracie, kdežto dole na šestce je naprosto nedemokratická tyranie. Vlevo na devítce je nejlevicovější levice a vpravo na trojce zase nejpravicovější pravice. A tak to pokračuje i s variantami. To znamená, že třeba na čísle 2 by byla pravicová strana, která je stále ještě demokratická, kdežto na čísle 4 už by byla pravicová strana, která už své demokratické prvky ztratila a je fašistická. Všechno mezi 3 a 6 se dá označit za fašismus neboli ultrapravici, kdežto všechno mezi 6 a 9 je komunismus nebo ultralevice. Spodní polokruh od 3 odpoledne do 9 večer je naprosto nedemokratický, kdežto horní polokruh - od 9 do 3 se vyznačuje různým stupněm demokracie.
Teď, čím se vyznačuje levice a čím se vyznačuje pravice? Levice dává přednost právům a prospěchu společnosti před právy a prospěchem jednotlivce, kdežto pravice preferuje práva a prospěch jednotlivce před právy a prospěchem společnosti - se zdůvodněním, že když se má dobře jednotlivec, tak se má dobře celá společnost. Levice tvrdí to jisté, ale na rozdíl od pravice chtějí mít ty práva společnosti zaručena dopředu - obvykle nějakými zákony, které zase omezují práva jednotlivce.
...
Na Slovensku je to podobně - HZDS bylo slovenským ekvivalentem ČSSD - levicová strana bez demokratických ambicí - někde okolo 8. hodiny. Ten podivný hybrid SDK se nachází někde okolo 10. hodiny. Žádná pravicová strana na Slovensku neexistuje - přinejmenším ne pravicová DEMOKRATICKÁ strana. KDH, což je současný ekvivalent hlinkovců a náboženství mají dokonce i v názvu. Jan Čarnogurský dokazuje každý den znova a znova, že mu záleží jen na moci a pramálo na tom, zda na Slovensku jednou bude demokracie nebo nebude. KDH v dnešní podobě je okolo čtvrté hodiny ráno - fašistická nedemokratická strana.
Po vydavateľskom úspechu „Paroubka“ (prvý náklad sa vypredal, nasledovala paperbacková edícia) vyšla nedávno Hedvíčkovi druhá kniha. Volá sa „Sametový tunel“. Názov i úvod hovoria za všetko:
Zpráva komise Federálního shromáždění pro vyšetřování události 17. 11. 1989 byla prohlášena za utajenou a nebyla zveřejněna. Důsledky šetření se promítly do odsouzení několika bezvýznamných policistů k několikaměsíčním trestům. Vyšetřování bylo zaměřeno pouze na násilnosti, jež proběhly na Národní třídě. ... ...vše bylo milostnou předehrou opravdového vyvrcholení: vytunelování České republiky. Nutno přiznat, že nápad kupónové privatizace byl geniálně rafinovaný - dát lidem pocit, že něco získávají, vybrat za to od nich ještě peníze a následně se legálně zmocnit majetku, který zůstal po komunistech.
Ve druhé vlně ucítili příležitost i další dravci a účastnilo se již 353 investičních fondů, kterým občané - držitelé investičních kupónů svěřili tentokrát jen 64 % všech investičních bodů investovaných pro druhou vlnu. Na majetek zprivatizovaný kupónovou privatizaci čekal dvojí osud. V prvním případě byl ihned zpronevěřen a rozkraden…
Nosnými kapitolami tejto knihy sú „Syntéza analýz“ a „Sametový Auschwitz“:
Představte si, kdyby všechno bylo jinak... Představte si, kdyby v Auschwitzu byla sametová revoluce. Vězni by se prošli sem a tam po Appelplatzu a hrdinně by zvítězili.
Okamžitě by se mezi vězni vynořila "vedoucí osobnost" - byl by to kápo jménem Jidáš Havel (shoda jmen čistá náhodná a neúmyslná) - pokud to nevíte, tak kápové byli vybírány esesáky z obyčejných vězňů, a za to, že byli snaživými pomocnicky, tak měli různá privilegia, která ostatní vězni neměli.
Kápo Jidáš Havel by se dál okamžitě do jednání s vedením tábora; nejen Auschwitzu-Birkenau, neboli Auschwitzu I, ale i Auschwitzu II (to byl ten s krematorii) a Auschwitzu III (což bylo asi 40 dalších táborů v okolí původního tábora). Prvním bodem bylo, že výměnou za předání moci v Auschwitzu kápovi Jidáši Havlovi bude Havlem zaručena beztrestnost všeho SS-personálu.
...
Kápo Jidáš Havel dokázal držet slovo - žádný s esesáků nikdy nebyl potrestán - na to Jidáš dokázal dohlídnout. Aby potěšil i své bývalé spoluvězně (Jidáš Havel teď bydlel v komandantově vile) tak nechal zrušit ostnaté dráty. Vězňové znovu jásali a omdlívali nadšením, ale za dráty se jich vypravilo jen pár - byli tak vysílení, že stejně nemohli, a kam by taky šli, na Block 11 byli už zvyklí a byl to nakonec domov.
...
Nakonec nebyl potrestán nikdo. Nebyly důkazy a trestat někoho bez důkazů - to přece nejde! Trestat SS-manny taky nebylo možné - protože všichni vězňové se na návrh kápa Jidáše Havla shodli, že kolektivní trest je prostě nepřijatelný – prosím vás, nejsme jako oni! A zase - nebyly důkazy. Nikdo nic neviděl, nikdo si nic nepamatoval. A tak, i když se sem tam vyskytla nějaká žaloba, tak ji po čase soudcové (taky SS-manni, kdo jiný by to dělal, byli to přece uznávaní a kvalifikovaní odborníci!) založili ad acta.
A tak tam žili a žili - šťastní a spokojení. Životní úroveň na blocích se prudce zvýšila, takže nikdo neprotestoval - vězni se sblížili s SS-manny, že po nějaké době už nebylo možno ani říci, kdo byl kdo. A všem to tam vyhovovalo.
A pak kápa Jidáše Havla navrhli i na Nobelovu cenu míru za sametovou revoluci v Auschwitzu. Ale nakonec ji nedostal - dostali ji irští teroristé. Možná proto, že terorista má aspoň nějaké přesvědčení; Jidáš nemá vůbec nic.
S Hedvíčkom nemusíte súhlasiť. Nemusíte ho mať radi. Úplne postačí, ak začnete aspoň na chvíľu uvažovať nad tým, či náhodou nemá v niečom čo i len trochu pravdu...
V knihe nájdeme okrem kritiky aj nádherné príbehy. Odhaľujú Hedvíčkovo rozprávačské majstrovstvo a vykresľujú autora v úplne inom svetle a stoja naozaj za to:
To bylo tak... neměl jsem práci a tak jsem napochodoval do CEC, což je Canada Employment Center na Church Street v St. Catharines a pravil jsem příslušné úřednici, že nemám práci a že ji chci hned a dokud práci nedostanu, tak se nehnu. Kanaďani jsou milí lidé, mají akorát nehorázně blbou vládu (ne tak moc blbou jako ta vaše, trošku chytřejší, ale furt blbou), a tak se paní úřednice pustila do ťukání do klávesnice. Po chvíli pravila "Máte nějakou ´experience´ v pouštění gramofonu?" - mít "experience" neboli předchozí zkušenosti je v Kanadě strašně důležitá věc, v Americe ne, ale v Kanadě si na tom zakládají. Ujistil jsem ji, že mám asi 20 let zkušenosti v pouštění gramofonu. Paní byla potěšena a dala mi kartičku s adresou a jménem a poslala mne do Niagara Falls, na Lundy Lane, což bylo hned vedle. Dělat diskžokeje. V Sundowneru.
To když jedete po QEWay South a vjedete do Niagara Falls, tak vlevo jsou vodopády, rovné se jede do Fort Erie a vpravo Lundy Lane - to se nedá minout. Tak já jsem měl "office" hned vlevo od vchodu ve starém baru za pultem, měl jsem tam tři gramofony a zesilovače a tak. To bylo v době před CD, hrála se ještě stará elpíčka. Pat Benatar byla tehdy úplně nová hvězda a Bee Gees nebyli passé. No a striptérky měly určeny za svůj roh právě stoličky před "mým" barem, ony tam za mnou stejně chodily, aby si poručily, co mám hrát na jejich "číslo" - byly to vždy tři písničky, kde se postupně zvyšoval stupeň svlékání. Velmi zajímavé.
Ale seděly tam - bylo jich tak okolo 20 - samé Francouzky z okolí Montrealu - vlastně pořád, když "nepracovaly" a zkoušely a vyměňovaly si tam - tři feety od mne - nové svlékací triky a tak podobně. No a já jsem tam přehazoval elpíčka a tvářil se, jako že mne to všechno nezajímá. Holky to byly bez výjimky velice pěkné, ve věku 20 až 40 roku, tady i 40letá ženská vypadá furt krásně a nestrhaně, všechny krásně opálené, žádné bílé fleky po bikinách, všechny bezvadně vyholené, ne jako ty ochlupené vopice z Česka a Leningradu.
(Jak jsme šli s Vargou k vodě)
No a na záver ešte jedna ukážka:
Naprosta vetsina emigrantu do Ameriky zvlada po par letech anglictinu technicky perfektne, ale vetsine zustava v mluvene anglictine neco, cemu se tady rika "accent" neboli prizvuk. ... Muj vlastni prizvuk pripada mistnim Floridanum mirne nemecky a ti, co o me vi, ze jsem sem prisel z Kanady, tvrdi ze mam francouzsky prizvuk. ... Ovsem anglicky mluviciho Polaka poznate z dalky, protoze Polaci neumi vyslovit H a misto toho rikaji CH. A to rve usi. ... Sedeli jsme vsichni ctyri u stolu, ladili hlasivky vodkou a ja jsem predkrikoval:
"I have!"
Oni na to sborove: "I chave!"
Ja na to: "zadne ch, musite rict H! H! H jako hovno!"
Oni na to se zcela vaznym oblicejem: "Chovno".
Ja: "Zadne chovno - ale hovno!"
Oni: "Prosze pana, chovno, chovno!"
Nastal cas na uceni prikladem. Nadechl jsem se a zarval svym sonornim basem:
"HHHHH!"
"CH!"
"H!"
"CH!"
"H!" a zduraznil jsem to bouchnutim pesti do stolu, uz tehdy jsem mel zdravych 120 kg, stul to vydrzel.
"CH!" reagovali okamzite tri Polaci a taktez to korunovali trojnasobnym bouchnutim do stolu.
...
"O Martin Luther King jste slyseli, ne? Predstavte si, ze nejsme v Thalhamu, ale na schodech Lincoln Memorial v D.C.!"
Mi tri zaci si odsedli trochu dal, zrejme abych na ne neprskal, ted uz i s Dusanem, a ocekavali rec:
Vypadala asi takto:
"I have a dream that my four little children will one day live in a nation where they will not be judged by their Communist part card but by the content of their character. I have a dream today! - Slysite to HHHHHHH? H-H-H- psia krew!"
...
Polaci i Dusan byli dojati k slzam a nabidli dalsi vodku "na zdrowie!"
V zajmu historicke presnosti nutno poznamenat, ze jsem je nikdy vyslovovat H nenaucil.
...
Jacek Szymanski, nejmladsi z nich, modrooky blondak, vypil v letadle pres ocean prilis mnoho neobvykleho alkoholu, protoze vodku nemeli. Prisli k Immigration a hrozive vyhlizejici urednice z INS na neho z kukane vybafla: "Do you speak any English?"
"Bat of korz", ujistil ji dobre naladeny Jacek, ktery tentyz den prestal pouzivat E ve svem jmene, a stal se z nej Jack. Nadechl se spustil s patricnym prizvukem: "Aj chave a drim - maj for lidl cildren bin on d mauntyntop! Ajv sin d promisd lend! Und tunajt - vi vil get to promisdlend! H-H-H!"
Urednici vypadla propiska ruky. Misto toho popadla velke razitko a bouchla do jeho pasu velke ADMITTED. A pak uz nasledovala slova, ktera si bude do smrti pamatovat kazdy z nas.
"Welcome to America!"
