Zdraví nad šecko - si poví vječina z nás.
No, čovjek, kerému doktor ešče nepovidau, co može a nemože, nemá zatát ani šajnu o významje týchto suov. Nás, co by len trošku poznačených bárs aj atmosférú nemocnic, toto poznání spájá a druží. Škoda len, že nekedy sa v temto uponáhlaném svjece stává aj to, že v strachu z bolesci a pred smrcú ve fronce na zdraví sú ludé bezohlední a schopní urvat si ho aj na úkor tých, co sú na tem očividne horší.
Každý si mosíme vybojovat - aj v uvjedomovaní si hodnot - svúj posun dopredu sám. A aj to, jak to dokážeme, sa v našem živoce odzrkadlí. Né, že bych sa zrovna já mjeu čím chválit...
Je sranda, ked sa jeden dziví dalším ináč poznačeným pro jejich vynúcené zvyklosci, keré bježný čovjek v normálnem živoce nemože ani poznat. Takto udzivený byu nedávno aj múj brácho, ked uvidzeu, co sa u nás používa. Naposledy to vidzeu, ked mjeu dzeci maué. Ale dávno z teho máme srandu aj my... Vjec Vám šak k temu nepovím, lebo ešče nepatríte do rodziny:-)))))
