Po březnovém obsazení Rakouska jednotkami Wehrmachtu, rakouském referendu, připojení Rakouska k Velkoněmecké říši, množících se protičeskoslovenských provokací ze strany německého obyvatelstva a informací rozvědky o posilování německých branných sil u hranic s ČSR vyhlásil čs. generální štáb na základě rozhodnutí vlády 20.5.1938 v 22 hodin heslo "Zborov".
Původní plán Genštábu mobilizace pěti ročníků byl vládou omezen na jeden ročník za účelem posílení jednotek SOS (Stráž obrany státu) a armády s tím, aby vládní koalice příliš nedráždila sympatizanty SdP a Německo a také na základě podzimního (1937 - K. Krofta) ústního (sic.) příslibu Francie, že dostojí svým spojeneckých závazkům i v případě ohrožení suverenity ČSR polovojenskými proněmeckými skupinami. Částečná mobilizace (v návaznosti na jarní zvýšení stavů Finanční stráže) byla koncipována jako cvičení a povoláním nástupního ročníku 1935 a specialistů se početní stav ozbrojených sil krátkodobě zvýšil na 383 tisíc mužů. Tato akce však odhalila mnoho systémových i logistických nedostatků (někdy velice zásadních), jako např. nejednotnost velitelských struktur, nedostatek zbraní a vybavení v místech nástupu mobilizovaných a skřípající spolupráci mezi jednotkami SOS. Pozitivním bylo naopak zvýšení morálky českého obyvatelstva v "problémových oblastech", velice rychlé nástupy mobilizovaných a prakticky zmražení (krátkodobé) protičeskoslovenských aktivit ze strany německého a maďarského obyvatelstva a polovojenských bojůvek. Na základě tohoto stavu byla "cvičení" 8. 6.1938 ukončeno, vojenské zálohy byly propuštěny, ale u četnictva a Finanční stáže zesílený stav zůstal.
Letní oslabení čs. jednotek v pohraničí a zvýšené aktivity polovojenských německých jednotek, ať už se rekrutujících ze sudetských Němců nebo přecházejících hranice z Německa, způsobují silné zostření situace, což vyústí v nutnost posílení jednotek SOS. 12.9. na sjezdu NSDAP v Norimberku pronáší A. Hitler silně protičesky laděný projev, což o den později vyústí v otevřené německé povstání proti ČSR. Prvním incidentem se stalo přepadení pošty v Habartově 13.9., přerušení telefonního spojení s místní četnickou stanicí a následný útok na ni, který vyústil k povraždění 3 četníků a surové veřejné týrání několika žen (poštmistrová, manželka četníka). Následují podobné akce, nyní již oficiálně založeného Sudetoněmeckého Freikorpsu - Krajková, Bulava, Cheb, Varnsdorf, Šluknov, Vidnava a další místa. Vše podporuje říšský tisk, pro který lživé články dodává A.I. Berndt z Ministerstva propagandy ( např. Völkischer Beobachter - Strašlivé ohyzdnosti českých vraždících banditů, Strašné zločiny českých bestií v Krumlově, Tak zuří husitští vraždící pacholci, Požár lesa má zničit obec - prchající ženy a děti v palbě kulometů). Do akcí se zapojují i jednotky SS a SA překračující hranice. V dalším náporu 22.9., do kterého se zapojují i např. příslušníci divize SS „Totenkopf“ (Cetviny, Boží Dar, Vejprty, Ústí nad Labem, Střekov a Hrádek nad Nisou) čs. branná moc ztrácí kontrolu nad Šluknovským výběžkem - Liberecký prapor SOS je donucen ustoupit před přesilou se ztrátami 307 mužů. V osoblažském a javornickém výběžku probíhají kruté boje - zajatí příslušníci SOS jsou zastřeleni nebo ubiti. Armáda 22.9. začíná obsazovat hlavní obranou linii, která nekopíruje hranice (výběžky, které by ji zbytečně prodlužovaly, jsou nebráněné) a je zhruba vytyčena jednou až třemi řadami, zčásti ještě nedostavěných a nedovybavených objektů těžkého a lehkého opevnění a 23.9. je vyhlášena všeobecná mobilizace.
Konec nadějím na obranu však udělá vynucené přijetí Mnichovské dohody, kdy představitelé Francie, Velké Británie, Itálie a Německa rozhodnou o hranicích ČSR, bez ohledu na názor jeho představitelů. Saint-germainská mírová smlouva je roztrhána, Trianonská mírová smlouva je roztrhána a Smlouva o spojenectví a přátelství mezi Československem a Francií se stává také cárem papíru .....
Sir Winston Leonard Spencer-Churchill: "Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku."
