Historický úvod
Maďarsko, tato nástupnická země Zalitavska/Království uherského, neměla ve 20. století vůbec jednoduchý osud. Po kapitulaci Rakouska-Uherska se stalo Maďarskou demokratickou republikou (16.11.1918), která přišla Trianonskou smlouvou o 71 % svého území, nerostné bohatství a dřevařský průmysl a okolo 1/4 Maďarů se ocitlo na území cizích států. Necelého půl roku po té vypuklo povstání, ve kterém byla B. Kuhnem vyhlášena bolševická Maďarská republika rad (21.3.1919). Ta však neměla dlouhého trvání, po útoku na Rčs byla Maďarská Rudá armáda čs. jednotkami vytlačena ze Slovenska a rumunské jednotky, aktivované smlouvami "Malé dohody", postupující od jihovýchodu obsadili v červenci hlavní město Budapešť. Po několika měsících chaosu se po lednových volbách z Maďarska opět stalo království (21.3.1920) s regentem M. Hortym. To se ve třicátých letech začalo přiklánět k Itálii a po roce 1933 s nástupem A. Hitlera se silně přiklonilo k i Německu a v letech druhé světové války bylo jeho blízkým spojencem, který na území SSSR nasadil cca 200 tis. mužů (2. armáda - gen. Jany) a v na konci roku 1944 disponoval i 3 maďarskými divizemi SS. Tímto se v roce 1945 ocitl na straně poražených s územím obsazeným jednotkami DRRA a Rumunské královské armády. V prvních listopadových volbách zvítězili Malorolníci (57%) před levicovou koalicí (41%), ve volbách o dva roky později byla již situace obrácená, premiérem se stal stalinista M. Rákosi, o rok později začíná politická vláda jedné strany, kolektivizace a tvrdé pronásledování odpůrců. Situace se začíná uvolňovat po smrti J.V.Stalina (5.3.1953) a Chruščovově "uvolňovacím" projevu a ve všech státech soc. bloku pomalu přebírají moc tkzv. "reformní komunisté" ( Maďarsko - I. Nagy, Polsko - W. Gomulka, ČSSR - A. Zápotocký). V květnu 1955 se z Maďarska na základě mezinárodních smluv začínají stahovat sovětské okupační jednotky, ale jejich kasárna ani nestačí vychladnout - je podepsána Varšavská smlouva a na území Maďarska se znovu zabydlují 33. gar. mech. divize, 128. gar. stř. divize a menší jednotky.
Politická situace a počátek a průběh událostí v říjnu a listopadu 1956
Vnitřní mocenské boje v maďarské komunistické straně mezi reformisty a stalinisty se naplno rozhořívají v lednu 1956. 18. července rezignuje M. Rákosi a na místo gen. tajemníka se dostává E. Gero. Pod vlivem polského "poznaňského povstání" se začínají aktivovat studentské a intelektuální spolky a vytvářet peticemi a demonstracemi reformní tlak na stranické vedení a na počátku října je znovuobnovena Unie studentů maďarských vysokých škol a akademií, která se do dění aktivně zapojuje.
Situace eskaluje 23.10., kdy se boj přesouvá ze stranických a studentských budov na ulici. Ranní demonstrace v Debrecíně je za cenu 2 mrtvých rozehnána, v Budapešti se odpoledne koná asi 200 tisícová demonstrace, která končí několika mrtvými a kterou E. Gero ve svém projevu odsoudí. Reakcí je obsazení stanice Dům rádia a během noci jsou rebely obsazovány další rádiové a policejní stanice a zbrojní a muniční továrna. Vypukají ozbrojené střety mezi rebely, policií a do pohotovosti uvedenou maďarskou armádou, které mají na svědomí další mrtvé. E. Gero žádá o pomoc sovětské jednotky a premiérské křeslo přebírá I. Nagy. Malá část armády se přidává k rebelům.
24.10. se k Budapešti stahuje část jednotek 33. gar. mech. divize, 128. gar. stř. divize (Spec. sbor - gen.por. E. Malašenko, 6000 mužů, 290 tanků) a maďarské jednotky věrné vládě. Zatím do dění nezasahují. I. Nagy vyhlašuje zákaz vycházení, stanné právo a volá po ukončení bojů - rebelové to neakceptují a v zemi de facto vypuká občanská válka. Do Budapešti přiletivší A. Mikojan a M. Suslov jednají s E. Gerem o ukončení nepokojů a vytvoření nové vlády.
25.10. vjíždějí jednotky Spec. sboru do města a obsazují strategické body (s rozkazem nestřílet první). Na Kossutově náměstí se sovětská tanková jednotka dostává do kontaktu s poklidnou demonstrací. Po napadení odstřelovači rebelů zahajuje zmatenou palbu, které má na svědomí 61 mrtvých a množství raněných demonstrantů. Povstalci po celém městě útočí na vládní maďarské a sovětské jednotky. Vláda odstupuje. Diplomacie USA má nejdříve snahu o diplomatický zásah v OSN, ale nakonec označuje dění jako vnitřní problém Maďarska a SSSR. Britská a Francouzská diplomacie (mají dost svých problémů v oblasti Suezského průplavu) nereagují vůbec.
26.10. přestřelky pokračují. Vláda vyhlašuje amnestii pro ty, kteří složí zbraně do 22:00 - rebelové odmítají.
27. 10. je E. Gero nahrazen J. Kádárem. I. Nagy se snaží "převzít revoluci" a reorganizuje vládu - ve vládě se tak objevuje i marxista G. Lukács a bývalí vůdci Malorolníků Z. Tildy a B. Kovács.
28.10. prosakují informace o složení zbraní rebely, sovětský Spec. sbor a maďarský 5. a 6. mech. pluk dostávají rozkaz k neaktivitě. I. Nagy vede jednání s představiteli ozbrojených rebelů.
29.10. I. Nagy rozpouští a odzbrojuje AVH (maďarskou tajnou polici) a utlumuje činnost pořádkové policie. Jednotky sov. Spec. sboru opouští Budapešť. V noci vypukají pogromy na odzbrojené příslušníky AVH a rebelové "otvírají" věznice.
30.10. vypuká anarchie a bezvládí. Je propuštěna většina vězňů a propuštěné kriminální živly (cca 10 tisíc) se začínají účastnit rabování, pogromů a násilností. Vláda I. Nagyho ruší systém jedné strany. Sovětská strana připravuje operační plány a stahuje k hranicím jednotky pro případný zásah
31.10. je vytvořena paralelní "revoluční dělnicko-rolnická vláda" v čele s J. Kádárem, která žádá SSSR o vojenský zásah. Delegace jednotlivých států Varšavské smlouvy jednají o dalším postupu a voj. velení plánuje operaci "Vichr" (velitel operace maršál G. Žukov)
1.11. nová Nagyho vláda snažíce se upevnit svoji pozici, posílá žádost o stažení sov. jednotek z Maďarska a o vystoupení Maďarska z Varšavské smlouvy.
2.-3.11. v rámci operace "Vichr" se k vpádu do Maďarska připravují 2., 11. a 17. gar. mech. divize, 7. a 31. gar. výs. divize, 80., 108., 114. a 381. výsadkový pluk a i s přítomnou 33. gar. mech. div. a 128. gar. stř. div. mají sovětské síly přes 90 tisíc mužů a 1130 tanků a samohybných děl, 380 obrněných transportérů. Jejich podporu tvoří přes 21 tisíc příslušníků maďarské armády a 1,5 tis. příslušníků policie věrných starému režimu. Proti nim stojí podle odhadů 20-40 tisíc ozbrojených civilistů a "revoluci" podporujících příslušníků maďarské armády.
4.11. sov. jednotky překračují maďarské hranice a v součinnosti s již přítomnými a maďarskými jednotkami obsazují zemi a připravují se k převzetí kontroly nad hlavním městem
5.11. začínají pouliční boje o Budapešť, které trvají až do 8.11., kdy jsou vyčištěna poslední ohniska odporu (10.11). Dočišťování a přebírání moci ve zbytku republiky trvá do 11.11.
Tyto necelé tři týdny "maďarské revoluce" a sovětský zásah proti ní stály (oficiální statistiky) život 2652 maďarských obyvatel (na obou stranách konfliktu) + neznámý počet nezvěstných a 669 příslušníků sovětské armády (+51 nezvěstných).
Kádárova vláda přebírá vládu nad Maďarskem. Začíná hromadné zatýkání, čištění strany, omezení svobody tisku a represe proti zúčastněným na "špatné straně". Ve zpolitizovaných procesech je popraveno 229 lidí (mezi nimi i I. Nagy). Na tuto situaci reaguje okolo 200 tisíc obyvatel emigrací, většinou do sousedního Rakouska. Maďarsko se znovu vrací na 32 let do sovětské zóny vlivu a zůstává jeho satelitem. Sovětské síly v Maďarsku zůstávají a jejich pobyt je legalizován smlouvou O dočasném pobytu Sovětských vojsk. Oproti ostatním soc. státům (mimo Polska) však zůstává zachována možnost podnikání v soukromém sektoru.
