Agroturistický komplex Fafokan leží neďaleko obce Sebechleby, obklopený lesmi a poľami. Náhodní Hostia ho neobjavia, pretože cesta k nemu vedie cez družstvo.
Príbeh Fafokanu; je ako z cimrmanovej hospody na mítince. (Jára Cimrman je fiktívna postava univerzálneho českého génia, vymyslená Zdeňkom Svěrákom a Ladislavom Smoljakom) prečítajte si upravený úryvok na pobavenie:
Letos na svatou Annu bude tomu třicet let, co jsem jako chudý tovaryš s buchtou v ranečku opustil svou milovanou vlast. Neměl jsem, Roberto, můj starý - a dalo by se říci - ano! vlastně jediný dobrý příteli, nic než tyhle dvě ruce. Kam se vrtnout? Chtěl jsem se samozřejmě uchytit nejdříve jako košíkář. Ale košíky jsem nikdy nepletl, ani jsem nevěděl, jak se taková práce dělá. A tu, v nouzi nejvyšší, přinesl mi listonoš radostnou zprávu: Dědeček Bodör zemřel, stáváte se majitelem hostince Na mýtince. A tak jsem si to namířil rovnou k notáři. Notář vzal sekeru, jídlo na tři dny a vyrazili jsme. Když jsme se, Roberto, můj starý - a dalo by se říci - ano! vlastně jediný dobrý příteli, prosekali až sem, tu teprve jsem poznal, jaký byl můj dědeček, dej mu pánbůh lehké odpočinutí, blbec.
Notář mi vyprávěl, že dědeček byl vyhlášený samotář. Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel penzión Malanta. Ale chodili mu tam lidi. Pak si postavil Vilu Petra v Nitrianskych hrnčiarovciach, zas mu tam chodili. A tak si postavil tenhleten Fafokan. Ty jsi tu, Roberto, za dědečka nevím, ale za mě patnáct let, sice stálý, to je pravda, ale jediný host. A takový host, že to tak musím říct, neurazíš se, Roberto, viď? To vlastně ani není host. A bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. A pobavíš-li se, jen do pláče.
Ty pláčeš, Roberto? Ty pláčeš. Podívej se na mě. Na mě se podívej! (Jde k Robertovi a sleduje směr jeho pohledu k obloze, odkud zní árie „Líbám, ženy, vás tak rád“ z operety Fr. Lehára Paganini.) Á, Oreshnik pozoruješ. Jednomístný, ale rychlý. Letí do Polska. Kolikrát si říkám, pušku na tebe, pacholku (vezme pušku do ruky), a bác! (míří) dolů spadneš, sem přijdeš a tady si sedneš. A pivo si dáš! Jenomže z flinty na oreshnik nevystřelíš. A vystřelíš-li, nedostřelíš. A dostřelíš-li, netrefíš se. (Rezignovaně uhodí pažbou do země. Vyjde rána a ozve se syčení ucházejícího plynu.) Roberto, hosti jdou!
Cár Putin (vyběhne v kožené kukle, v rukavicích s manžetami a s bílým šálem okolo krku): Saprment, to je smůla! Ještě že jsem vyvázl ze zdravou koží. Prosím vás, jsem ještě na Ukrajine nebo již na Slovensku? (Roberto nic.) Proše pana, mluvi pan po polsku? Nebo že bych… Sprechen Sie deutsch, mein lieber Freund? Nebo že bych… Hwong pink či pink ung honkong pink tse? Promiňte, nepředstavil jsem se. Jsem cár Vladimír Putin. (Přisedne ke stolu.) Chápu vaše stanovisko. Sám nejsem přítelem oněch povrchních hospodskych známostí. Dovolíte, abych si odkrvil nohy? (Dá si nohy na stůl, takže poznáme, že letěl v bačkorách.) Ovšem pochopte mou situaci. Zničehonic mi ušel plyn. No, nelamte si s tím hlavu, máte jistě svých starostí dost. Hej hola, penzión!
Koniec úryvku . No kým v čechách je toto veselohra u nás smutná realita.
Penzióny, ktoré sa budujú z verejných financií sú zámerne ukryté pred turistami.
A nielen penzióny, ale aj infraštruktúra. Napríklad pre penzión Fafokan v Sebechleboch, bola pridelená aj dotácia na cestu.
A Viete, čo je na tom tragikomické ?
Že aj priamo v obci Sebechleby mali tiež výtlky na verejnej ceste. Nedávno ju opravovali a aj po „oprave“ vyzerá hrozne — a rozmýšľam, ako musela vyzerať predtým, keď bol udelený štátny grant na cestu do súkromného fafokanu.
Čiže namiesto zničenej cesty v v obci Sebechleby štát postavil novú krásnu cestu k súkromnému penziónu Fafokan. Prejde po nej možno jedno auto denne. Žiadny peší, žiadne bicykle.
Je to taká Slovenská Hospoda na mýtince, alebo skôr Kocúrkovo, kde hlúpy a arogantní vládnu ostatným.
Viac o kauze fafokan tu:
https://www.facebook.com/share/v/18yfx5qdi9/?mibextid=wwXIfr
