Myslim, ze tak najcastejsie sa ludia vyhovaraju na geny, ked ide o muzsku neveru. V tomto pripade sa uz povedomie o nasich genoch vzilo natolko, ze nase geny su nam ospravedlnenim. Inak sa berie muzska nevera a zenska nevera, muz to len mal v genoch. Pouziva sa to bezne ako dostacujuce ospravedlnenie k pochopeniu spravania sa muzov aj v civilizovanej spolocnosti.
No okrem tejto posobnosti muzskych genov je tu rad dalsich efektov, ktore v nas pretrvavaju a ktore si uz neuvedomujeme v takej miere, aku pozornost by si zasluzili, ked chceme poznat, co vsetko je v nasej ludskej prirodzenosti a vybave.
Jednou z knih, ktora nam ludske spravanie objasnuje a vysvetluje, je aj kniha od Roberta Wrighta "Morální zvíře".
Autor sa v nej zaobera mnohymi otazkami ludskeho spravania a ludskej prirodzenosti, vsetkym, co sa za nasim spravanim skryva a preco davame prednost akemu druhu spravania sa a z akych dovodov, ktore sa za tym skryvaju. Je to velmi zaujimava kniha, ktora vam objasni odpovede na mnozstvo otazok o ktorych sa vacsina ludi domnieva, ze musia zostat nezodpovedane alebo ze nase spravanie je v mnohom nelogicke a iracionalne. Mozte sa dozvediet preco muzi davaju prednost modrookym zenam, zenam so svetlymi vlasmi, preco zeny su na peniaze, kto z nas chce monogamiu a x dalsich veci za ktore sa ludia navzajom len zhadzuju, ked nevedia nakolko a preco si takto vyberaju nase geny.
Clovek, co si tu knihu precita, uz menej sa cuduje aj opacnemu pohlaviu a viac chape, nakolko stale s nami mavaju nase geny a preco je nam urcite spravanie vzite. Chape ho potom viac ako ludsku prirodzenost.
Pojmy ako investicia a nieco za nieco ako v ekonomike patria do ludskej prirodzenosti, ked sa nechceme na moralku len hrat a zakryvat si oci pred tym, co nami naozaj v skutocnosti hybe. Aj o nasej moralke sa dozviete viac, ako funguje hra na moralku a do akej miery ju len vyuzivame. Chceme vediet pravdu alebo len to, co sa nam paci?
Pred casom rozburil verejnu moralnu mienku Richard Sulík svojou "rôznou hodnotou života". Neslychane pouzil pri moralke ekonomicke pojmy ako investicia. A ludia, ktori chcu z moralky vidiet len jej viac esteticky efekt, su z toho hotovi. To je neslychane, aby sa niekto na moralku pozrel aj "ekonomicky". Pricom cela tato kniha, ktoru spominam, sa pozera na nase ludske spravanie prave z takeho ekonomickeho pohladu a co nami hybe. Ked si pred tym budeme zatvarat oci, tak si zatvarame oci aj pred nasou ludskou prirodzenostou a potom ju este menej mozme ovladnut, ked ju ani nespozname a nic sa o nej ani nedozvieme.
V tejto knihe sa spomina rozna hodnota zivota aj ako ju prezivaju rodicia voci vlastnym detom a nielen cudzim ludom. Objasnuje nam toto prezivanie a co je za nim, ake nase pohnutky, zazitky a skusenosti, ake nase investicie. Aj tohto autora by ste napadli, ze nevidi moralku viac esteticky ale skutocne? Z toho, ze pouziva slova investicia, ked ide o ludske city?
Clovek moze poznat pravdu o ludskej prirodzenosti a pritom sa nemusi necitlivym stat. Naopak moze svoju prirodzenost a to, co ma vrodene o to viac menit, ked si lepsie, aj sam sebe, aj inym rozumie.
Vybrala som z tejto knihy ukazku k roznej hodnote zivota a ako ju ludia vnimaju:
Protoze je reprodukcni potencial obsazen na strane rovnice popisujici straty i na strane popisujici prinosy altruizmu, vek poskytovatele i prijemce ovlivni, zda altruizmus bude zvysovat celkovou zdatnost, a tedy take zda bude podporovan prirozenym vyberem. Jinymi slovy, teoreticky by mel nas vek a vek naseho pribuzneho ovlivnit, jak vrely a stedry postoj k nemu zaujmeme. Behem zivota ditete by se napriklad mela u rodicu plynule menit hodnota, kterou tomuto zivotu prikladaji.
Presneji receno, oddanost rodicu by mela rust az do mladeho dospeleho veku, kdy reprodukcni potencial vrcholi, pak by se mela snizovat. Stejne jako je pro chovatele koni vetsi sklamani, kdyz mu plnokrevnik chcipne den pred prvnim zavodem, nez kdyz pojde den po porodu, rodice by meli byt vice zarmouceni smrti dospivajiciho ditete nez smrti kojence. Dospivajici dite i kun pripraveny k zavodeni jsou investici, ktera ma v nejblizsi dobe zacit prinaset zisk, a v obou pripadech da mnoho casu a usili, nez podobne pripravime dalsi investici, znamena to opat zacinat z niceho.
Ukazuje se, ze rodice opravdu truchli vice nad smrti dospivajiciho ditete nez nad smrti ditete trimesicniho nebo styricetileteho. Jsme v pokuseni takove vysledky zpochybnovat: samozrejme budeme litovat smrti mladika vice nez smrti starce, jiz na prvni pohled sa nam zda tragicke zemrit s tolika lety zivota pred sebou. Darwiniste na to odpovi: Jiste, musite si ale uvedomit, ze samotna "samozrejmost" muze byt zpusobena geny, jejichz existenci predpokladame. Prirozeny vyber sve zamery uskutecnoval tak, ze se nam nektere veci zdaji "samozrejme", "spravne" nebo "zadouci", jine zas "nesmyslne", "spatne" ci "odpudive". Sve hodnoceni evolucnich teorii "zdravym rozumem" bychom meli peclive prezkoumavat. Nemuzeme vyloucit, ze "zdravy rozum" sam neni pokrivenym vnimanim sveta, kterym nas vybavila evoluce.
V popsanem pripade bychom se meli ptat: Je-li pricinou tak velkeho smutku nad smrti dospivajiciho chlapce dlouhy zivot, ktery mohl mit jeste pred sebou, proc neni smrt kojence jeste smutnejsi? Jednou z pricin muze byt to, ze jsme meli vice casu poznat dospivajiciho mladika, muzeme si proto zivot, ktery mohl jeste prozit, lepe predstavit. Bylo by ale velmi nepravdepodobne, aby dve veliciny, z nichz se jedna zvetsuje - s postupem casu cloveka lepe poznavame - a druha zmensuje - ubyva let zivota, ktery jeste muze prozit - nahodou vytvorily vrchol zarmutku nekdy v dospivani, prave kdyz ma oplakavana osoba nejvetsi reprodukcni potencial.
Proc se nejvetsi zarmutek neprojevuje dejme tomu v petadvaceti letech, kdy si muzeme udelat opravdu jasnou predstavu o zivote, ktery mohl zesnuleho cekat? Nebo v peti letech, kdy zbyva z nenaplneneho zivota jeste tolik let?
Vyneseme-li vysledky do grafu, ziskame krivku, ktera postupne roste, vrcholi na zacatku dospivani, pak zacina klesat. Kdyz tento graf srovname s grafem reprodukcniho potencialu v zavislosti na veku, najdeme vyznamnou shodu. Mnohem lepsi korelaci obou krivek - ve skutecnosti se budou temer dokonale prekryvat - najdeme, kdyz srovname miru zarmutku dnesnich Kanadanu a reprodukcni potencial lovcu a sberacu z africkeho kmene Kung. Jinymi slovy, bolest nad stratou ditete se s jeho vekem meni temer presne podle darwinovskych predpokladu a odpovida pomerum v puvodnim prostredi nasi evoluce.
Medzi inym sa k svojej knihe autor vyjadruje takto:
Poctive zkoumani lidske prirozenosti neohrozuji jen nepratele darwinismu. I nekteri zastanci noveho uceni zakryvaji pravdu cukrovou polevou. Casto je napriklad zlakaji snahy zastirat rozdily mezi muzi a zenami. Kdyz se zabyvaji sklonem muzu k polygamii, politicky uvedomeli darwiniste ve spolecenskych vedach mohou treba prohlasit: "Nezapominejte, ze jsou to jen statisticka zobecneni a jednotlivec se muze velice odchylovat od prumeru jednoho ci druheho pohlavi". Jiste, ale jen malo z techto odchylek se blizi norme druheho pohlavi (a nesmime zapominat, ze polovina odchylek se vzdaluje jeste vice nez prumer druheho pohlavi).
Nebo take: "Nezapominejte, ze chovani je ovlivneno mistnim prostredim i vuli. Muzi partnerky stridat nemusi." To je take pravda, a je to nesmirne dulezite. Nase sklony jsou ale casto od prirozenosti velice silne a k jejich prekonani je nutne hrube nasili. Je velice zavadejici mluvit o sebaovladani, jako kdyby to bylo tak snadne jako zapnout ci vypnout televizi dalkovym ovladacem.
Je to i nebezpecne. George Wiliams, ktery se snad nejvice blizi predstave zakladatele noveho uceni, snad zachazi prilis daleko, kdyz tvrdi, ze prirozeny vyber je "zly". Krome vseho, co prinasi zmar, prece jen stvoril i vse dobre, co mame ve sve povaze. Urcite ale je pravda, ze korenem vseho zla, ktere se projevuje v lidske prirozenosti (spolu se spoustou dobreho), je prirozeny vyber. Nepritel spravedlnosti a slusnosti je opravdu skryt v nasich genech. Pokud se zda, ze se v teto knize odchyluji od obvykle taktiky pouzivane nekterymi darwinisty pri styku s verejnosti a zduraznuji spise to spatne v lidske prirozenosti, delam to proto, ze jsem presvedcen, ze vetsi nebezpeci nam hrozi, kdyz budeme nepritele podcenovat, nez kdyz ho budeme precenovat.
