Co jste mu [otci, pozn. autora] slíbila?
Můj táta byl v komunistický straně. Uvěřil socialismu s lidskou tváří,a když nás v roce 1968 obsadili Rusové, tak ho to zaskočilo. Protožebyl trošku alibista, neřekl otevřeně, že je komunismus svinstvo, asnažil se sám sobě namluvit to, co tenkrát většina jemu podobných.Najednou ale přišla normalizace a pronásledování se drobně dotklo inaší rodiny. Táta se nakonec zbláznil. Když umíral v blázinci, řekl mi,ačkoli byl předtím ateista: „Pán Bůh nám to nikdy neodpustí, slib mi,že jim nebudeš sloužit.“ A já mu to slíbila.
...
Prý byste chtěla natočit film o Miladě Horákové?
Máme tak málo lidí, které můžeme dávat za příklad dětem a říkat jim:„Vidíte, nebyli jsme všichni úplní poserové.“ A tady je příběh statečnéženy a matky. Byla uvězněna už za protektorátu. Dokázala se samaobhajovat, dostala osm let, třebaže jí prokurátor navrhoval trestsmrti. Po válce se vrátila do politiky a rychle zjistila, jakým směremse to u nás ubírá. A šla do toho znovu. Komunisté ji popravili. Teďtomu bylo padesát pět let. Báli se, aby se z ní nestala česká Johanka zArku, a nedovolili ji ani pohřbít; nikdy se nenašla urna s jejímpopelem. Ve svém posledním dopise před popravou píše asi tohle:Neplačte, odcházím, mé srdce už by dlouho nevydrželo takovou nesvobodu,jsem s vámi všude, v kytičce, v každém dobrém činu člověka... Jediné,čeho lituje, je, že se dost nevěnovala své dceři Janě. Její myšlenka,že matka se musí zachovat tak, aby se za ni dcera nemusela stydět, jepro mě fascinující.
Milada Horáková pro mě představuje vzor, orientaci ve vlastním životě.Když byla velmi mladá, zemřeli jí sourozenci. Ona to chápala tak, žebude žít i za ně. Cítím, že něco podobného mne nutí nebýt lhostejná ksoučasné politice. Říkám si, že ona by také nebyla dneska zticha. A jánechci, aby její vzdor zločinnému režimu, který ji stál život, bylzbytečný.
Já jsem si vlastně až po revoluci uvědomila, jak strašně potřebujusvobodu, možnost rozhodovat o tom, v jaké společnosti budeme žít. Jepro mne důležité nenechat si dělat na hlavu s rukama v klíně. Myslímsi, že bych se o to snažila, i kdyby se vrátila totalita.
zdroj : Respekt 30/2005, "Já už s tím ale nechci žít."
článok je po zaplatení prístupný aj cez www.respekt.cz
