A taky že byla. :o) Mustafa (tak kolem 50), se ukázal být super společníkem. Dali jsme kávičky, pak pivka a vínka... pohodička. Probrali jsme všechno, kulturu, sport, sociální systém, politiku, zdravotnictví, rodiny, pivo. Dokonce jsme příšli na to, že jsme vlastně krajané - oba si totiž myslíme, že jsme Řekové (Gréci), kteří se omylem narodili v jinem státě. :o)
Když už jsme se bížili do "stověžaté" a nálada byla "opravdu přátelská", Mustafa povídá: "Víš, jedna věc mě vždy překvapí a připomene mi naše vzájemné kulturní rozdíly... Když jedu vlakem u nás - v Turecku, celý vagón je plný šumu z toho, jak se všichni navzájem baví a diskutují. Náhodní spolucestující si sdělují dojmy a názory, jako staří známí. U Vás je to jinak: je ticho. ??? Podívej se kolem, je tu plný vagón lidí a baví se pouze dva z nich..."
Myslím, že na tom něco je. Turecký zdravotně-sociální systém bych si rozhodně nepřál, ale pokec se spoluobčany, to také není k zahození.
Takže, Vážení potenciální vlakoví spolucestující - prosím Vás, nebojte se pokecat se svými bližními!!!
