Martin Marek
Turek a Moravák jedou do Prahy
V ranním vlaku Ostrava-Praha jsem náhodou dostal místenku u stolku s tureckým obchodníkem. Zdálo se, že je to hodně pohodový týpek, a že cesta bude sranda...
Snaží se být dobrým člověkem. Zoznam autorových rubrík: Svet v hlave, L'udia, Rodina, Súkromné, Nezaradené
V ranním vlaku Ostrava-Praha jsem náhodou dostal místenku u stolku s tureckým obchodníkem. Zdálo se, že je to hodně pohodový týpek, a že cesta bude sranda...
Tak můj syn už má 5 měsíců. Uteklo to jako voda. Trochu se bojím, že si to ani neuvědomím a budu psát: Tak syn už má 5 let.
Dnes, po několika týdnech sucha prší.Řeklo by se: "Fajn, no a co?" Jenže na všechno na světě lze mít tisíce názorů. Pro někoho je déšť živá voda, čištění vzduchu, oáza pouštních dnů. Někdo nadává na zas-ané cesty a auto, promočené šaty nebo vytopený sklep.
... jsou ostrovy zeleně v moři betonu. Když projdete branou a dostanete se do prostoru plotem odděleného od okolního světa, stanete se jejich součástí i Vy. V parcích nejsou otravní překupníci s DVD a rikša-taxikáři volající na Vás: "Pajechali!" (rusky "pojedeme"). Jste odstíněni od ulic plných cyklistů a elektrocyklistů, trojkolových šlapacích pick-upů, nových VW - model 1980, záplavy černých prodloužených audin A6-ek a čínských kopií Sparku jménem QQ. Nemáte zde smíšené pocity z portrétů velkého Maa, z všudypřítomných vojáků, ze zmrzačených žebráků, z klaustrofobických příbytků stavebních dělníků nebo z uniformního oblečení mužů - tmavých kalhot a bílé košile.
Potkáváme se s nimi denně. Jsou kulaté i hranaté, špičaté i oblé, komplikované i jednoduché. Je nesporné, že na nás působí. Sakra, někdy až víc, než bychom si přáli. I když se jim dnes říká spíš loga, stále působí na naši psychiku, na naše podvědomí. Fajfka na botech nebo krokodýl na tričku, to jsou symboly, které něco znamenají.
Zdravím všechny blogery na sme.sk Aby byl tento server ještě barevnější, posílám pár dráčků ze Zakázaného města. Třeba Vám dodají při úterku trochu síly, kterou ztělesňují...
Motivace k publikování na tomto serveru jsou různé. Někdo je zkrachovalý publicista, kterému nikdo nechce nic otisknout, někdo je blázen, co si koupil telefon s foťákem a nafotil nějaké psycho fotky, pár děvčat jsou exhibicionistické intelektuálky, toužící po zájmu opačného (?) pohlaví, pár kluků si léčí kocovinu... No, nedá se všechno odhadnout. Proč to píšete a čtete Vy?
Má duše se pomalu odpoutává od napětí, které jsem od rána pociťoval. Malátnost pomalu ustupuje a do žil se mi vlévá teplo, jako horký grog do žaludku skialpinisty zavaleného lavinou. Vše co doposud kousalo a škrábalo v žaludku se rozpouští ve sladkou, vláčnou a teplou kaši. Zpocené a slizké ruce jsou náhle suché, teplé a něžné. Beton velkoměsta pomalu mizí a zpoza hřbitovního hájku začínám tušit prostor Všehomíra doposud skrytého pod roubíkem smogu.
Fajn, někdo mi v reakci na předešlý článek napsal, že jsem si musel knihu "Alchymista" právě přečíst, protože jsem plný elánu do života... Tak to ale není, tu knihu jsem přečetl už dříve a pouze jsem seděl v neděli večer u vína přemítal o životě a jelikož jsem měl cosi vypité, tak mě chytla můza a napsal jsem to, co jsem zrovna v hlavě řešil.
Věří někdo tomu, že když člověk něco opravdu chce, tak se celý vesmír spojí aby mu pomohl? Myslím si, že dnešní svět je prolezlý pesimismem a nedůvěrou v okolí, v lepší budoucnost, v sebe. Ale ono možná opravdu stačí jen málo, aby si člověk uvědomil, že každý sebenesmyslnější a sebehloupější okamžik života je nadherný, neopakovatelný a může být prosáklý rozkoší ze života a vírou ve své vlastní schopnosti.