Věci, které doteď vypadaly důležitě se najednou zdají vzdálené a malicherné. Blinkry míjejících aut jsou jako rozzářené oči sov mrkající v lesku vycházejícího měsíce. Tvá přítomnost a tichý šum motoru mne ukolébávají na černošedých vlnách asfaltu stoupající a padající hladiny okresky s bílou pěnou přerušované čáry uprostřed.Nad vzdáleným šedomodrým obzorem připomínajícím rozbouřené moře v loutkovém filmu se skrývá v trojúhelníkovém mraku Slunce, jako vševidoucí Oko Boží. Vím, že se mi připomínáš a já Ti za to děkuji. Tuto malbu z pera Stvořitele snad nevidím jen já. Je přece tak čitelná, tak dokonalá, tak jedinečná. Jsme v Tobě a Ty jsi v nás. Takto to máme chápat?Zázrak? Ano. Možná. Určitě! ... každopádně je pondělí večer a já se vracím z práce. ;o)
25. apr 2005 o 22:18
Páči sa: 0x
Prečítané: 805x
Zázrak
Má duše se pomalu odpoutává od napětí, které jsem od rána pociťoval. Malátnost pomalu ustupuje a do žil se mi vlévá teplo, jako horký grog do žaludku skialpinisty zavaleného lavinou. Vše co doposud kousalo a škrábalo v žaludku se rozpouští ve sladkou, vláčnou a teplou kaši. Zpocené a slizké ruce jsou náhle suché, teplé a něžné. Beton velkoměsta pomalu mizí a zpoza hřbitovního hájku začínám tušit prostor Všehomíra doposud skrytého pod roubíkem smogu.
Martin Marek
Bloger
Písmo:
A-
|
A+
