Poutník

Kniha Alchymista mi pouze zabrnkala na stejnou strunu v duši, jako ostatně milionům lidí na Zemi, a přinutila mě pokračovat v psaní blogů, které jsem začal článkem pro svoji babičku do nebe.No, a teď několikrát po sobě mažu větu a uvažuji o tom, co duchaplného napsat dál. Nic mě nenapadá, a tak si dám skleničku a uvidím. Mezitím si ještě totiž píšu s kolegou o tom, co se zrovna vysílá na Óčku v Madhousu.Vidím, že tento článek jsem asi neměl začínat, protože jsem chtěl sdělit dosti závažné věci o svém vztahu k Bohu, k životu a vůbec ke všemu, avšak nějak to nejde. Proto končím a jdu spát. Možná je někdy lepší - nechat si kecy na potom. :o)