Stalo se mi zatím jen 2x v životě, že by mi smrt někoho "cizího" vehnala slzy do očí. O tom prvním možná ještě někdy napíšu, ale dnes to bylo kvůli odchodu FF.
I teď cítím úzkost a je mi smutno. Mezi námi sice byl rozdíl 2 generací, ale připadá mi, jako by to byl můj kamarád. Ach jo, nechci psát fráze.
Cítím strašlivou lítost, prazdnotu a stesk po dobrém člověku, který vždy dělal to, co považoval za správné a přitom nezapomněl na to, aby byla sranda.
FF dnes prostě vstoupil do nebeského království. Bude tady chybět a armáda tupých šílenců opět posílila. Legenda je zprofanované slovo, ale jestli dnes není legenda on, tak už nikdo.
Jak už jsem psal ve svém blogu "Zázrak" - vždy, když jedu domů, je po cestě takové místo, kde mám pocit, že mi Stvořitel dává znamení.
Dnes byl západ slunce nevídaný, NESKUTEČNÝ. Zapadající Slunce bylo rozdělené mrakem na dvě poloviny. Ta horní byla jasná, zářivá, ta spodní temně rudá. Všechno bylo zalito zvláštním temně karmínovým svitem.
Věřím, že to bylo kvůli Vám pane Fajtle. Čest Vaší památce!
