Pekingské parky

... jsou ostrovy zeleně v moři betonu. Když projdete branou a dostanete se do prostoru plotem odděleného od okolního světa, stanete se jejich součástí i Vy. V parcích nejsou otravní překupníci s DVD a rikša-taxikáři volající na Vás: "Pajechali!" (rusky "pojedeme"). Jste odstíněni od ulic plných cyklistů a elektrocyklistů, trojkolových šlapacích pick-upů, nových VW - model 1980, záplavy černých prodloužených audin A6-ek a čínských kopií Sparku jménem QQ. Nemáte zde smíšené pocity z portrétů velkého Maa, z všudypřítomných vojáků, ze zmrzačených žebráků, z klaustrofobických příbytků stavebních dělníků nebo z uniformního oblečení mužů - tmavých kalhot a bílé košile.

Písmo: A^- | A⁺

Diskusia (0)

Vždy když jsem vešel mezi stromy, cítil jsem ... NE ...já jsem to VĚDĚL, že každý park je místo, kam se mohu vrátit, když mi bude smutno a/nebo špatně z 15-ti miliónové megapole. Žádná denní doba, počasí a myslím, že ani politický režim, nevezme těmto magickým místům jejich kouzlo, a to ani v neděli, kdy do parků míří x-tisíce (x=1-100) Číňanů se svými dětmi, partnery, rodiči, přáteli. V nádherných scenériích nitra parku Vás naplní klidem dědečci pouštějící draky, tatínci s dětmi hrající bedminton nebo pohled na cvičení Tajči
Supr věc jsou místa, která plní funkci fitness center. Zpravidla v malebných hájcích pod korunami stromů jsou zabudovány cvičební stroje, na kterých lze vidět kohokoli - děti, puberťáky, dospělé, seniory, a to bez ohledu na pohlaví a oblečení. Konstrukce některých posilovacích strojů je docela podivná, ale je vidět, že tak je to zde normální, a že se cvičící vždy náramně baví.
V každém parku jsou jezírka, mostky, kopečky, altánky. Z vyvýšených míst lze přehlédnou přes hradbu stromů a spatřit sklo-ocelo-betonové věže rostoucího obroměsta s neustále se pohybujícími stavebními jeřáby kolem.
Ten "můj" park leží nedaleko mého přechodného bydliště, kde jsem 5 týdnů vegetoval. V přepise se jmenuje Ritan. Je docela maličký. Vždy, když jsem měl příležitost, alespoň jsem skrz něj prošel. Pokaždé jsem narazil na něco nového a zajímavého. Nejvýraznější byl operní pěvec, který zde cvičí uprostřed zelení vyčištěného vzduchu hlasivky. Někdy zpíval sám čínské písně, párkrát jej doprovázel harmonikář na repertoár typu "O sole mio ...", jednou dokonce dělal kulisu dvěma starším párům, kteří se zde učili společenskému tanci. Fantaskní atmosféra. Bolí mě srdce, když si na tu náladu vzpomenu. Jeho část teď už patří zemi středu.
Parky jsou prostě v pohodě. Malé, velké, vodnaté, zarostlé, s tržištěm, v rekonstrukci, s lodičkami, s bary...
Tady si člověk uvědomí, jak různé civilizace a kultury jsou na Zeměkouli. Odkud bereme my Severoatlantici právo soudit jiné národy, jejich zvyky, způsob života? Bojíme se teroristů, ale neptáme se, kdo se bojí nás.