
Na svých dětech si teprve uvědomíme, jak čas plyne. Nebýt jich, můžeme se "spolehnout" snad už jen na horšící se zdraví.
Jasně, jsou to kecy. Píšu, protože se mi v tom hektickém běhu života zastesklo po blogu. Po touze něco sdělit a najít někoho blízkého, kdo třeba napíše svůj názor.
Chápu, chápu, jsem naivní - zase mi zřejme neodpoví nikdo nebo mě pošle nějaký maťo do pekla. No, zkoušet se to má...
Tak aspoň čekujte malého Matouše. :o)
A žijte!