Som rád, že skupine hrajúcej takýto menšinový štýl sa v predajnosti na metalovom a vlastne už aj celkovo-nemetalovom trhu darí. Hodnotím ho vysoko, hoci sa mi zdá na rozdiel od predchádzajúceho Century Child menej vyrovnaný – Once (2004) má aj veľmi silné miesta, ale aj slabšie, kým Century Child (2002) sa mi páči od A po Z, od prvej po poslednú sekundu, od úvodnej Bless The Child až po záverečné orgazmy v podobe Fantóma Opery a desaťminútovej Beauty Of The Beast. Z Once dávam na piedestál štvorku Planet Hell. Nasleduje krátka a výstižná antirecenzia zrejme významného českého metalorecenzenta na zatiaľ posledné 2 CD vzdialene príbuznej švédskej symfonicko-metalovej megaloskupiny Therion Lemuria / Sirius B (2004). Opäť nanajvýš originálna. Pre niekoho vrchol monumentálnosti v rockovej hudbe, pre iného primäkké, pre ďalšieho metalový Senzus. Rozhodne to nie je pre každé uši, ale v rockovej hudbe nepoznám snáď nič čo by sa mi ešte lepšie počúvalo – viem, v podstate sú to len jednoduché, až banálne grify, zabalené v bombastickom operno-zborovo-symfonickom aranžmán. Dvojalbum takisto nie je bez slabších miest, ktoré bolo lepšie ponechať v zásuvke – na rozdiel od predchádzajúceho takmer dokonalého Secret Of The Runes (2001). Na piedestál dávam pomalú vec The Wonderous World Of Punt – hammondovsko-a-akoby-Bachom-inšpirovanú lahôdku. Ešte k momentálne tak populárno-nepopulárnej karme. Viem, že tento článok mi ju môže jedine a jedine pokaziť. Menšinová téma, navyše kto má tie kapely rád sa s recenziami pravdepodobne vôbec nestotožní, kto tento štýl nepočúva alebo nepozná, tak článok ani nezačne čítať, väčšia časť článku je copy / paste, vlastných myšlienok pramálo. Bol by to menší zázrak, keby tento článok dosiahol dobrú karmu, ale nech. Ak zaujme čo len jediného čitateľa, tak fajn. Ja som tiež dosť proti karmovaniu článkov a autorov, nepotrebujeme stále v niečom súťažiť, výsledkom tohto systému bude len rastúca bulvárnosť, rastúca bombastickosť nadpisov, úplne by postačoval doterajší systém „Najlepšie za týždeň.“ Článok s orgazmom v nadpise som napísal ako malý experiment – aké bude mať výsledky v čítanosti – samozrejme, že čítanosť veľká, karma nízka, podľa očakávania. Ale poďme k tým bizarným recenziám. Mám svým způsoben rád Nightwish. Vždycky jsem měl. Myslím, že je super, když dokážou zahrát nějaký ubohý přiteplený power-metal a prorazit s ním jen díky zpěvačce/kyblíku-na-sperma Tarje. Stejně jako Evanascence i Nightwish by byli sračky bez svých zpěvaček. Co se mi ale na těch bastardech vůbec nelíbí je to, že na každou novou nahrávku dokážou dostat půl alba hovadin. Zdá se, že skladateli/klávesonanistovi Hoolaballopolainenskiovi (nebo jaké je to jeho zasrané příjmení) dojdou nápady po napsání 5 skladeb. Je to evidentní na všech jejich albech, což se mi vůbec nelíbí.Další věc, která mě pěkně vytočila je ten zasraný zpěvák/idiot, kterého sem a tam narvali do písní. Nemá dobrý hlas a Nightwish ho rozhodně nepotřebují, když mají Tarju. Tenhle chlápek zní, jako by si měl nadělat do kalhot.Dobrá, vokály té děvky si probereme trochu podrobněji. Všichni ten zpěv znáte – operní (který časem leze na nervy) a sladký s tunami vibrata. Když už jsem u toho, musím říct, že mě tohle u zpěváků pěkně sere. Postavte Bouncy (ten zadek jí dal tohle jméno) Knowles ke zdi a dejte mi pořádné šutry, já ji ukážu, jako moc mám rád přehnané vibrato. Tarja nepoužívá vibrato v takovém rozsahu jako zmíněná pytcha, ale taky má svoje chvíle. Vlastně mě to po většinu času ani nevadí, divné… Snažím se dostat k pointě, ale úplně jsem zapomněl, jaká vlastně ta zkurvená pointa měla být. No nic…Tarja nejspíš tentokrát na svém hlase pracovala víc než dřív, pač ten operní hlas se vyvinul v cosi ještě sladšího. Občas má ke zpěvu trochu jiný přístup a to se mi vážně moc líbí. Dobrá práce, tchoří ksichte.A jaká je vlastně samotná hudba? No, jsou to Nightwish. Sem tam zkurveně nechutné flétny, nejspíš kvůli vytvoření “velmi” středověké atmosféry. To mě poser. Nacpěte tam flétny znovu a a doufám, že vaše finský prdele poznaj středověk (díky, Pulp Fiction). Je to ta samá sračka jako vždycky, když přijde řeč na Nightwish; drhuntí jedné struny s teplými a něžnými klávesami to jistí. Občasná a zbytečna sóla na kytaru a klávesy nesmějí chybět a mě absoultně nezajímají. Nic nového pod mojí předkožkou, jestli chápete.Už jsem si tohle album párkrát poslechl a nenašel jsem zatím nic, co bych mohl nazvat vynikajícím. Sem a tam se objeví pěkné refrény, ale nemůžu najít žádné opravdové hitovky jako na dřívějších albech, "10th Man Down" mě okamžitě napadá.Obvykle nedělám rozbor jednotlivých písní, když kapelu chválím nebo naopak stírám, takže myslím, že se tohohle zvyku budu držet a zmíním jen některé skladby. První single z alba byl “Nemo” a vážně to není jeden z těch silnějších kousků, co kdy tihle chlapíci napsali. Je to klasická Nightwish-sračka bez překvapení nebo něčeho takového. "Dark Chest Of Wonders" (mezi jinými) pobaví naprosto nechutnými orchestr-hity (říká vám něco Children of Bodom?), které tak nenávidím. Je spousta věcí, které v hudbě nesnáším a tohle je v žebříčku hodně vysoko, to jen pro vaší informaci. "Higher Than Hope" je luxusní power-metalová balada s opravdu pěkným refrénem. Kdyby vynechali všechno kromě refrénu, byla by to výborná píseň. Ale nemyslím, že je to velký kompliment. Tenhle refrén je dobrý důkaz toho, jak se Tarjin hlas vyvinul od minulého alba. Sušné. Další je "Ghost Love Score". Přípomíná mi ABBU a to nemůže dopadnout dobře. Nechutné, ale zachraňuje to refrén. V téhle deseti minutové skladbě trvá skoro sedm minut než se začne dít něco, co upoutá pozornost. Dramatická pauza. Po pauze přichází přechod hraný na flétnu, víc nemusím říkat. Jen si dosaďte správného smajlíka (roll-eyes smiley). Věc, za kterou by Nightwish měli být zastřeleni, je ta zasraná skladba ve finštině. Balada zpívaná ve finštině!? Ale běžte do hajzlu.. Finština je jeden z nejodpornějších jazyků na světě. Nemělo by se jím mluvit, natož zpívat. Chcípněte.Mohl bych pokračovat dál a psát o zbývajících písních, ale neudělám to. Kdybych měl pokračovat, bylo by to nějak takhle:1. Víc fléten nutících ke zvracení2. Víc strojového power-mödlového riffování3. Další zasraný flétny.4. Další bombastické pasáže.5. Zmrdi666. Pěkné refrény.Tohle pěkně srhnuje celé album. Divím se, proč jsem tuhle recenzi takhle nenapsal celou, v 6 zkurvených bodech. Ušetřil bych 30 minut svého života a přitom perfektně celé album popsal. Budu si to pamatovat až Nightwish vydají další.Nightwish byli lepší na prvních dvou albech. Teď už se hodně opakují. Jo, než zapomenu...Myslím, že by si měli změnit jméno na NightFish...Fuck you."Co se konceptu týče, žádný v podstate není. Christopher Johnsson tentokrát zcela opustil lyriku, jíž si vzal na starosti jistý Thomas Karlsson. Ten si vzal za úkol, že prostě složí textový obraz všech známějších mytologických mezníku v historii a tak se také stalo. „To je sice vsechno hezky, ale stejne hrajou hovno.“Ano, Therion mozná hrajou hovno. Ale ne ledajaké. Je to hovno tvorené temi nejkvalitnejsími ingrediencemi, takové, jaké v sobe peclive pestujete a hyckáte, abyste ho v zápetí privedli na svet jedinym mocnym vytlakem. A ono se vám odvdecí svou poctivou hovnovitostí. Tuhostí a odolností, tím jak drzí tvar i stoprocentní hovnovitou barvou… Je to hovno hoven. True hovno. Mazlavá tmave hnedá symfonie nefalsované pracovitosti a píle a v neposlední rade víry. A navíc mají fakt skvely vobrázky.
