V sobotu jsem navštívil finále soutěže Slam Poetry 2005. Svoji poznámku k této události jsem poslal na web svého kamaráda Petra Motýla, nazvaný Čmelák a svět. Objeví se tam zřejmě během zítřka. Vystupovalo deset finalistů krajských kol. Slam poetry je disciplína na pomezí show a umění. Prakticky je to soutěž, při které se v klubu sejde několik autorů, kteří si troufají přednést publiku ukázky ze své tvorby. Publikum pak svým povzbuzováním nebo pískotem bezprostředně vyjadřuje svůj dojem. Tato věc u nás nemá takovou tradici a je více méně stále ještě určitým "importem" ze západu. I během večírku na Flédě byl mezi finalisty jen menší díl showmanů, kteří by s publikem "zamávali". Ve většině případů to byla recitace nebo čtení poměrně decentních básniček a tedy věc z trochu jiného soudku.
Díval jsem se na internetu na nabídky českých úřadů práce. Jedny ze zajímavějších v Brně:
Požadovaná profese: Kulturní agent, produkční
Firma: Národní divadlo v Brně, IČ 00094820
Pracoviště: Dvořákova 11, Brno-město, 657 70 Brno
Komu se hlásit: Miroslava Pindelová, tel. 542 158 237
Pracovní úvazek: Plný
Směnnost: Jednosměnný provoz
Minimální stupeň vzdělání: ÚSO s maturitou (bez vyučení)
Mzdové rozpětí: od 10 150 Kč do 15 000 Kč
Poznámka k volnému místu: Pozice : produkční a programový pracovník/ce propagace Požadavky : SŠ nebo VŠ, znalost práce na PC, praxe v oboru vítána.
Bohužel už obsazeno.
Požadovaná profese: Poradce ve výpočetní technice
Firma: Symbol Technologies Czech Republic s.r.o., IČ 26780259
Pracoviště: Kolejní č.p. 2904/1, Královo Pole, 612 00 Brno 12
Komu se hlásit: Iveta Letková, tel. 533 336 096, email: iveta.letkova@symbol.com
Pracovní úvazek: Plný
Směnnost: Jednosměnný provoz
Minimální stupeň vzdělání: ÚSO s maturitou (bez vyučení)
Mzdové rozpětí: od 30 000 Kč do 50 000 Kč
Poznámka k volnému místu: Pracovník technické podpory zákazníků/Senior System Support Engineer - Level II. - každodenní tech. telef. podpora zákazníků, zodpovídá za vyřizování technických požadavků zákazníků. Vzdělání v oblasti IT, telekomunikace nebo jiné příbuzné oblasti, praxe v oblasti počítačových systémů min. 2 roky, znalost : VB, C, C++, TCP/IP, Palm and Windows CE oper. systems. Znalost AJ v kombinaci jiného evropského jazyka.
V této firmě jsem byl minulý týden na dni otevřených dveří. Docela dobrá šance pro každého, kdo se vyzná v počítačích a je schopen mluvit dvěma jazyky. To jsem bohužel nezvládl a moje obyčejná angličtina není na úrovni požadavků pracovníků brněnské pobočky této americké firmy.
Cestou z nejmenované personální agentury, kde mi nabízeli zaměstnání "na dohodu, z úřadu práce byste se odhlašovat nemusel, napsali bychom vám míň hodin, aby jste to mohl dělat", což jsem pochopitelně odmítl, jsem se stavil v knihkupectví Spolek. Koupil jsem si tam nový týdeník A2. Tenhle časopis vznikl odchodem části redaktorů z redakce Literárních novin. A2 je celkem sympatický časopis, který mi připadá lepší než Literární noviny, Tvar, Host a další, které se ke mně občas dostanou.
Je otázkou, ke komu tištěná literatura dnes vlastně mluví, pro koho je. Sám jsem nejvíc času na čtení měl jako student. Pak jsem se pár let pokoušel vydávat vlastní časopis, ale ohlas publika se nějak nepodařilo dosáhnout. Je docela těžké konkurovat titulům, které mají obrovskou podporu z ministerstva kultury a od státních institucí. Já se ale od těchto tiskovin snažím distancovat, protože mi připadají názorově velmi rozplizlé. Názory jejich redaktorů jsou pro mě nečitelné, pravidlem totiž je, že se tito lidé vyhýbají situacím, při kterých by museli jasně formulovat své názory. O to víc se pak vyžívají v drobných naschválech vůči autorům, kteří si od jejich tiskovin udržují odstup, v zákulisních intrikách a manipulacích, v literátských klevetách a podobně. Pokaždé, když se s tímto prostředím setkám, si to musím znovu uvědomit.
Další tiskovinou, kterou jsem si ze Spolku odnesl, je časopis Babylon, který je distribuován "na akademické půdě zdarma". Babylonu jsem kupodivu schopen podporu Ministerstva kultury a Českého literárního fondu odpustit. Snad proto, že v něm názory nechybí.
Ještě v poslední době čtu pravidelně Respekt. Měl jsem dnes původně v úmyslu napsat poznámku na téma noviny Dnes vs. Respekt vs. internet. Ale podstatou by bylo vlastně jen lakonické sdělení o tom, jak jsem si přestal kupovat jedny noviny, protože mě přestaly zajímat. Není v nich vlastně téměř nic, co bych nenašel na internetu, neslyšel z rádia nebo neviděl v TV zprávách. Proč pak takové noviny vlastně vychází? Místo novin se teď zajímám o týdeník Respekt, rozdíl je například v tom, že v něm nachází podrobněji zpracované reportáže a zajímavější témata, z politiky, ekonomie, vědy i kultury. V Dnes je pro mě věrohodným komentátorem pouze Bohumil Doležal, a jeho příspěvky si mohu přečíst na autorově webu.
Komentátoři Dnes podporují ODS a pravici, ale zbytku redakce je to zjevně jedno. Kdyby tomu tak nebylo, byly by tyto noviny asi schopné podstatně lépe objasňovat návrhy, se kterými pravice přichází. To se ale bohužel neděje a tak námaha Karla Steigerwalda, Jany Bendové i Martina Komárka vyznívá naplano. Takto myslím pravicové noviny nevypadají. Působí to dojmem, jako by v těch novinách byla každá rubrika pro jiného čtenáře.
Navíc se v redakci Dnes spřáhli s komerčními televizemi a chrlí zprávy o průběhu a jednotlivých účastnících reality show. Tyto programy jsou tak banální, že redakci podezřívám z toho, že jde o nepřiznanou placenou reklamu těchto televizních show. Je to pro mě další z důvodů, proč jsem tyto noviny přestal kupovat. Ale stejně mě zajímá, kam to celé míří. Že by většinový čtenář novin měl opravdu zájem o podobný bulvár? Půjde nakonec u všech novin o to, prodat výtisk těm čtenářům, které vzrušují pomluvy, drby a klevety? Pokud ano, pak to svědčí o určité infantilitě na obou stranách. Nebo mají o noviny zájem už pouze diváci televize, snad aby jim dokázaly jejich gramotnost? Zřejmě berou reality show jako skutečnost realitu a možná by jim přišlo divné, kdyby ve svých novinách zprávy z reality show nenašli. Tak se celá "mediální věc" skvěle uzavírá.
Cestou ze Spolku jsem si v Husovicích u stánku s čerstvými crosainty Fornetti koupil od staršího pána, který tam prodává, čtyři s nugátovou náplní a čtyři s broskvovou. Z autobusu jedoucího okolo sídliště Lesná jsem pozoroval západ slunce. Šedivá obloha splývala s horizontem, do kterého se pomalu zařezával řežavějící kotouč zapadajícího slunce. Než se autobus dostal ze zastávky Lesná Poliklinika na zastávku Halasovo náměstí, zmizelo ze tří čtvrtin za obzorem.
