A tak se ptám, jaké jsou vlastně vztahy mezi Slováky a Čechy? Existuje opravdu rivalita mezi námi jenom v hokeji? S kapkou ironie konstatuji, že to není pravda. Bohužel, nebo bohudík. Říká se, že zdravá soutěž je dobrá soutěž. No, předsudky nás válcují.
Když na kolejích v Brně otevře milý mladý muž, nebo milá mladá žena ústa a vyjde z nich libozvučné „Dobrý deň“, vytváří se tři tábory studentů. První tábor obdivuje zajímavý slovenský šarm a ten harmonický jazyk, druhý tábor nenápadně sleduje zpovzdálí, protože právě zjistil, že té Slovenštině asi nebude moc rozumět, a třetí tábor vykouzlí falešné úsměvy, zatímco jim vře krev v žilách, protože další Slováky už na koleji nestrpí. Nemáme snad rádi, když u nás Slováci studují?
Seděli jsme jednou večer s kamarády v kavárně hned vedle našeho domu, když si vedle ke stolu sedla česká rodinka. Stačilo pár slov a moji přátelé na sebe zamrkali, bez jediného slova se začali usmívat, dívali se okolo sebe a potutelně se tvářili. Prohlídla jsem si pozorně českou rodinu a sledovala, co tak zvláštního na nich může být, že se moji kamarádi dusí smíchem. Máma, táta a dvě děti, věk přibližně pět a deset let, nerozuměla jsem. „Vy Čechuři jste tak srandovní. Jágr účes, žmolkovité trička a to Vaše vole.“ Zůstala jsem jak opařená čajem. Toto si o nás Slováci myslí?
Tak já Vám nevím, jak to doopravdy je. Předstíráme, jak moc jsme odlišní, nebo předstíráme, jak velmi jsme si blízcí? Nebo to jednoduše neřešíme, Čech, Slovák, je to jedno, jedna stejná banda. Jedna velká „československá“ rodina?
