Tina Nekudová
Díl XY – Jeden rok…
Stojím ve sprše… a pláču… někdy pláču ve sprše… je tam klid a proud vody smyje nejen slzy… Nevidím si na nohy… už asi dva měsíce… nevím, jestli jsem si je dobře umyla…
A tak se jednou za čas zamyslím a napíšu o tom... Momentálně hlavně o mateřských pocitech, nepocitech... Jsem máma...a mám různé myšlenky... a nestydím se za ně.... většinou... :) Zoznam autorových rubrík: Súkromné, Nezaradené
Zoznam článkov blogera
Tina Nekudová
Díl Osmý– Respekt…
Sportovala jsem. Dost. Víc, jak běžný smrtelník. Každý den. Každý víkend. Basketbal, to je prej hned vidět. Výška je relativní… říkaj malí. Jsem vysoká. Žije se mi dobře. Z výšky. Z ptačí perspektivy. A někdy lítám.
Tina Nekudová
Díl Sedmý – Návrat...
Říká se, že šťastná matka, šťastné dítě. Taky se říká, že matka, která se vrátí do práce, je špatná matka. Soudit? Máme to v genech… Od opic?
Tina Nekudová
Díl Šestý – Čerstvý vzduch…
Usadit se v Starom meste bylo to nejlepší rozhodnutí. Život. Kultura. Historie. Vzrušení. Ranní procházka. Do kopce na hrad, po Zámocké dolů, káva na Michalské, končíme v Prezidentské zahradě. Centrum Bratislavy není velké.
Tina Nekudová
Díl Pátý – Žena matkou…
Koukám se do zrcadla. Na sebe. Na ženu. Výška stejná. Štíhlá, jen „rozgajdaná“. Černých vlasů o polovic míň na hlavě, o polovic víc v záchodě. Tmavě hnědý oči beze změny. Vrásky? Že prej mimické. Prej nemám řešit.
Tina Nekudová
Díl Čtvrtý – Babičky …
Babička, babka, babča, bábinka, stará mama, starká, Boženka, Jarmilka… každé dítě má ty svoje vlastní… mámy svých rodičů… různá oslovení, stejná role.
Tina Nekudová
Díl Třetí – Mateřské Pouto…
Přemýšlím, o čem přemýšlí. Dívá se na svět. Na mě. Vidí mě. Podle sebe. Asi jsem pro ni dokonalá. Namýšlím si. Příjemný pocit.
Tina Nekudová
Díl Druhý – Tak trochu jiné Chorvatsko…
Ještě byla Dorotka v břichu a mě už braly roupy na dovolenou. Naposledy jsem byla na lyžovačce v Malině.
Tina Nekudová
Díl První - Hlavou dolů…
Je vesmírně neuvěřitelné posadit se za počítač a ťukat do písmen klávesnice. Za poslední tři měsíce se mi to dnes podařilo poprvé.
Tina Nekudová
V tomto období
„Věk je jen číslo“. Říkají mladší starším, aby se necítili opotřebovaní. Říkají starší mladším, aby se necítili méněcenní.
Tina Nekudová
Mandát
Být Miléniálem . . . Být Miléniálem . . . Jaké je být Miléniálem? Přemýšlím. Žasnu. Všichni okolo mě vědí. Všichni o tom píší. O nich píší. O nás. O mě.
Tina Nekudová
"Nové"
Mám talent na balení. Na balení věcí. Na balení věcí do krabic, pytlů, kufrů, tašek. Jde mi to rychle, vždy se vše do všeho vleze. Vím, co budu potřebovat, co budou potřebovat druzí. Nikdy nezapomenu nic důležitého.
Tina Nekudová
Bez účelu finálního rozuzlení
Volný páteční večer. Marně si snažím vzpomenout, kdy tato situace nastala. Chvíli přemýšlím kam? S kým? Kdy? Až nápad zůstat doma, napsat pár řádků, bez účelu finálního rozuzlení, zní atraktivně.
Tina Nekudová
Rozloučit se správně
Člověk potřebuje spoustu vnitřního odhodlání, aby překonal nedobrovolná loučení. Nespočet upřímných soustrastí, nezištných slov, slz. Na tyto situace se nedokážeme připravit, jsou až příliš bolestivé.
Tina Nekudová
Černé na bílém
Nemám ráda žlutou barvu. V jakékoliv podobě, formě. Nedokážeme spolu koexistovat. A nemusí to mít přece ani žádný důvod. Avšak miluji černou.
reklama
Tina Nekudová
Hotelový pokoj
Je krásné mít krásné věci. Jsou voňavé, čisté, příjemné, hebké, třpytí se. Dělají nás šťastnými. Máme z nich radost. Máme je rádi. Chceme je. Bojujeme o ně. Záleží nám na nich. Chráníme je.
Tina Nekudová
Hubka na umývání nádobí...
Je úterý, začátek července. Trávím volný den v rodném městě, se svojí rodinou. Sedím na terase. Kolem mě rozkvetlé polní karafiáty, mají překrásnou cyklamenovou barvu. Nevoní, nemusí, jsou nádherné.
Tina Nekudová
Ukazujeme prstem…
Máme strach. Každý z nás. Každý se s ním vyrovnáváme jinak. Máme i společný strach. Skupinový strach.
Tina Nekudová
Protože mámy mají pravdu
Nepamatuju si moment, kdy jsme se poprvé viděly. Ale dokážu si přesně představit, jak vypadala. Měla nádherné husté, kudrnaté vlasy. Byla vyčerpaná. Byla šťastná. Pociťovala neskutečnou úlevu. Pociťovala neskutečnou lásku.
Tina Nekudová
Červená bunda
Nebyla jsem sama, kdo si všiml pána v červené bundě. Bylo pondělí a v pondělí nestíhám. Tep sto šedesát, vletěla jsem do nákupního centra, za mnou jen žíznivá čára. Tempo některých lidí mě otravuje život.
