Na mezilidské vztahy odborník nejsem. Lidé jsou velmi komplikovaní. Možná jsem ještě dostatečně nedozrála, a nebo na to nikdy nedozraji, a nebo to není věkem? Chceme to, co nemůžeme mít, vidíme to, co vidět chceme, věříme, čemu věřit chceme. Že kvetou sedmikrásky, v Novém městě voní Figaro, nebo že ze zelených stromů padají červené listy, toho si nevšímáme.
Ono totiž, kdo má v dnešní době čas se jen tak kochat? Kochání, kochání…rozuměla by vůbec moje čtrnáctiletá sestra, oblečená v instagramu a skypu a facebooku, jak se takové kochání vlastně provádí? Slyšela jsem, že to asi není žádná věda. Člověk se dívá kolem sebe a všímá si všech krásných věcí. Cokoliv, co člověka na chvíli donutí opustit realitu a přemýšlet o světě jinak, s čistou myslí. No, opustit realitu a s čistou myslí? Ano, pravda, je jednodušší si těch sedmikrásek, Figara a červených listů nevšímat.
A tak jsem se přesně o půl druhé v noci, když mi kolem hlavy začal kroužit komár, rozhodla, že svoji malou fialovou utěrku, která bývala původně ručníkem pro hosty, nechám dnes v noci uloženou vedle postele. Však ten nepotřebný komár za moje, naše, Vaše kochání přece nemůže.
