Chtěla bych ji předat všechnu svoji moudrost. A nemoudrost. Chyby, které jsem udělala… a neudělala.Ale… musí si projít vlastními. Chybami. Prej… Tak mi to říkali. Dívat se na svět, na mě, po svém. Já se mohu jen snažit, abych se pro ni dokonalou stala. Dokonalou v jejich očích.
Nikdy jsem s žádnou lidskou bytostí netrávila tolik času. Je to zvláštní. Chybí mi, když jsme každá v jiné místnosti. Zvláštní. Mateřské pouto? Netuším, ale pořád se to snažím vstřebat. Její potřeby, nad ty moje. Vždy. Je to dobře? Netuším, ale je to tak přirozené.
Mateřské pouto jsem už znala. To s mojí mámou. Bylo a je silné. Ale já jsem v něm dítě. Necítím za to pouto zodpovědnost. Moje máma drží obranný štít. Vím, že mě chrání na dálku, virtuálně, magicky, jak to jen mámy dokážou. Cítí, když není něco v pořádku. Neptá se, když ví, že neznám odpověď. Věří, že se rozhodnu správně. Podporuje i ta nesprávná rozhodnutí. Obětuje čas, energii, cokoliv, abych byla šťastná. Ano, mé potřeby, nad ty její. Vždy. Je to dobře? Netuším, ale toto mě naučila a já s tímto vstupovala do své nové zodpovědnosti. Té, ve které držím obranný štít já.
Mateřské pouto si každý z nás představuje jinak. Protože ho jinak prožil. Někteří svou mámu neznají, někteří se s ní museli rozloučit, někteří si k ní neumí najít cestu, některým je máma nejlepší přítel… nespočet různých scénářů. Nesuďme proto druhé. Neposuzujme. Není to fér. Každý vstupuje do tohoto vztahu s jinou zátěží. Obdařeni různými schopnostmi. Učíme se každý den a pro nikoho, pro žádnou mámu, to není jednoduché. Udělám chybu, dostanu druhou šanci? Kdy poznám, že jsem zvolila špatnou cestu? Co dělat, aby mě mé dítě mělo vždy rádo?
Mateřské pouto nás předurčuje k lásce. Být milovaný. Naučit se milovat. Těžíme z toho celý život. Nebo naopak. Slyšela jsem, že mezi matkou a jejími dětmi je ten nejméně zištný vztah. V ani jeden moment mateřství žena neočekává, že jí to dítě někdy vrátí. Nevyžaduje to. Naplňuje ji fakt, že to vše do něho může investovat. V situacích, kdy pouze ona chápe, kdy pouze ona cítí, kdy pouze ona vnímá, býti tou jedinečnou. Třeba jen za úsměv.
„Dobré matky střílejí své muže lukem a šípy, aby nevzbudily svoje děti.“ (Peter Ustinov) Ano, role matky nám ukazuje nové limity… je to jako… nový, neznámý svět… jako když se dítě učí chodit… krok po krůčku… zajímavé… matka a dítě… dva novorozenci…
Přemýšlím, o čem přemýšlí. Dívá se na svět. Na mě. Vidí mě. Podle sebe. Snažím se dělat vše, jak nejlépe dokáži. Dělá mě lepší verzí sama sebe. Lepší matkou pro ni. Je motivací budovat. Důvěru. Hodnoty. Respekt. Lásku. Takovou, jakou jen matka s dcerou mohou mít. To… mateřské pouto.
