Je to autor mojí nejmilejší knížky "Letopisy v žule". Díky internetu jsem našel web lokalitu "Internetový magazín nejen pro seniory" SeniorTip. Zde, v sekci "Rozhovory" jsem našel rozhovor Pavly Pešatové "Dotýkaní Ostravou" ze 17. března 2006 se spisovatelem Oldřichem Šuleřem. V tomto samostatném článku chci vyjádřit svoje nadšení a obdiv nad dílem tohoto pana spisovatele.
Kniha "Letopisy v žule" upoutá od začátku do konce dynamikou děje a barvitou kresbou prostředí. Dovoluji si zde citovat z příspěvku pro konferenci v Jeseníku „Slezsko a Jesenicko v literárním zobrazení“, od Doc. PhDr. Jiřího Urbance, CSc, Slezská univerzita v Opavě, Ústav bohemistiky a knihovnictví:
"Autor se na úseku české beletrie mimořádným způsobem zasloužil o zpodobení Jesenicka, někdejšího Frývaldovska s jeho kameníky, s jeho horskou přírodou severského typu, s jeho severní rovinatou částí přecházející do nížiny táhnoucí se až daleko k Baltu. I když v jeho prózách vztahujících se k Jesenicku najdeme leckde řadu údajů historických a geografických, stále musíme mít na paměti, že nejde o dílo vlastivědného badatele, ale umělce, který přetváří skutečnost podle své obrazivosti, který hledá to podstatné a typické v lidském společenství, co vyjadřuje atmosféru doby a prostředí.
Připomenul bych zde antického Aristotela, z časů více než dva tisíce let od nás vzdálených, který již tehdy konstatoval, že ve čtenářích a vnímatelích se vytváří a ustaluje obraz minulých dob nikoliv podle přesných prací historiků, ale podle uměleckých děl, jež působí i svou emotivností a uměleckou přesvědčivostí. Cožpak o dramatismu trojské války nevypovídá více ztvárnění Homérovo, než přesný popis vykopávek pozdějších archeologů? Stále zůstává v popředí naší pozornosti - pokud jde o Jesenicko - jeho dílo zřejmě nejzávažnější, jeho rozsáhlé Letopisy v žule, s nimiž zvítězil v roce 1957 v literární soutěži Svazu československých spisovatelů a Československého svazu mládeže a jež poté poprvé vyšly v roce 1958 v pražském nakladatelství Mladá fronta
Tato kniha v padesátých letech v kontextu české literatury, tehdy stále ještě pod výrazným direktivním dohledem komunistických ideologů, vzbudila značnou pozornost. Pozoruhodné bylo nejen mládí autorovo, vždyť tuto rozmáchlou ságu napsal autor jen nemnoho překročivší tři desítky let života, ale také dotud nezvyklá tematika, obraz kraje donedávna v naprosté většině s obyvatelstvem mluvícím německy. Jen málo let po válce to bylo zcela neobvyklé. Právě v tom tušíme tu prvotní hlubokou inspiraci zarývající se v autorově duši z doby dětství, právě obraz Jesenicka byl prvním velkým úspěchem spisovatele, který v podstatě byl ještě na počátku své dráhy.
Vstupní kapitoly románu překvapí svým hlubokým dojmem, jímž působí na čtenáře. Jsou to baladické obrazy životních etap, v nichž se rodí kořistnický charakter rodu cukmantelských Tröstrů v protikladu k důvěřivé rodině pacholka a brzy nato dříčského kameníka Hankeho. Šuleř dovede nejen ve zkratce zachytit prostředí a ráz krajiny, jež je úzce napojena na Nissko na pruské straně, ale také umí psát věrohodné dialogy, plné dramatismu, zároveň s dobrým vystižením psychologické stránky jednajících postav. Jsou to charaktery ostře řezané, z různých sociálních vrstev, plnokrevné, výstižně navzájem odlišené." 1
Tak už tu zase máme vánoce a to je čas, kdy si dovolím znovu přečíst tu úžasnou ságu, ságu rodu buržujú Tröstrů a rodu proletářů Hankeů. Kromě toho, že jde o sociálně - kritický román, je to román z prostředí, kde jsem prožil období mládí svého života - období zanechávající snad nejhlubší “brázdu” v lidské paměti - jesenického regiónu na severní Moravě. Četl bych tu knihu zas a zas tak, jako bych si mohl stále dokola pouštět Streisandovou a Matthaua v jejich „top hitu“ „Hello Dolly“, ale musím si to potěšení šetřit, aby bylo tak intenzívní i nadále.
Aha! Vždyť to je ta hlavní Frankeho vila v Černé Vodě, kterou bylo vidět z okna našeho bytu při prodejně potravin, kde byl otec vedoucím. No toto! Však ten domek na kopečku nad Frýdberkem kde Hankeův syn v noci viděl oknem proradného účetního družstva kameníků, jak se domlouvá s fabrikantem Frankem na „vytunelování“ družstva pomocí diverzantského vedení jejich účetnictví, byl asi ten o jednu řadu pod domkem, kde rodina Mirka En bydlela. A také později bydlela v domku s prodejnou potravin při železničních závorách v Jeseníku, okolo kterého pufkala parní lokomotiva odvážejíci poslední českou rodinu přednostu stanice do vnitrozemí, po obsazení pohraničí Němci v roce 1938.
Hlavní důvody mého hlubokého vztahu k této knize, která mne tolik zaujala jsou dva, a to, že v letech 1946 až 1958 (ve věku od 6 do 18 let, kdy jsem nastoupil na vysokou školu) jsem žil s rodiči v jesenickém regionu, postupně v Černé Vodě, v Žulové a v Jeseníku (poznámka: starší název Jeseníku byl Frývaldov). Druhým hlavním důvodem je zájem o literární tvorbu charakterizovanou jako "sociálně-kritický román" původu z Francie, Německa, Anglie, Ruska a samozřejmě také domácího. Tato oblast spadá do zájmu o filozofii coby meditování nad vírou, vědou a ideologií. Příběhy chudáků ze sociálně-kritických románů spolu s jejich vírou v lepší budoucnost jejich dětí mne vždy hluboce dojímaly.
Kniha popisuje dějiny Jesenicka v době jeho největší prosperity v letech 1900 až do skončení války v r. 1946. Knihu vydala Mladá fronta v padesátých letech, edice "Boje". Dílo vypadá také jako propaganda vynikající kvality, věc však není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát, spisovatel upadl v letech normalizace v nemilost. Je to sice "sága rodu Hankeů" kameníků z dělnické třídy ale současně také "sága rodu Tröstrů" podnikatelů, zakladatelů a budovatelů fantastické prosperity na báze jesenické žuly. Je to také mimořádně zajímavý obraz života německého etnika v regionu moravských Sudet, psaný nezaujatým a chápavým pohledem p. spisovatele. Kniha měla být asi též věnovaná památce obětí střelby do účastníků tzv. frývaldovské stávky v roce 1931.
Čemu se obdivuji a co mne tak fascinuje na knize "Letopisy v žule" coby literárním díle:
Děj se tu odehrává v Černé Vodě, Žulové a Jeseníku a dalších, v místech, které jsou mi důvěrně známé. Jesenický okres se nachází na periferii Moravy s obtížným přístupem pro automobilový provoz přes červenohorské sedlo a podobně pro železniční spojení přes ramzovské sedlo, tedy pro investice a obchod. Na vybudování tunelu, který by Jesenicko zpřístupnil z centrálních částí Moravy, se asi nikdy peníze nenajdou. I proto patři Jesenicko k regiónům s nejhoršími parametry nezaměstnanosti. Poznání, že v dnes už časem zašlých místech proudil kdysi mohutný tok prosperity jesenického kamenoprůmyslu tak skvěle podaný v „Letopisech“ spolu s příběhy hrdinů a aktérů doby, bylo pro mne snad stejně vzrušující, jako objevy dědictví dávných civilizací pro archeology v Řecku a Mezopotámii.
Jak se tedy neobdivovat skutečnosti, že někdy v ještě ne tak daleké minulosti tu vzkvétal biznis na báze domácí suroviny - žuly a region byl pln hospodářského života. Bylo to tu něco jako Baťův hospodářský zázrak v malém vydání. Ještě v roce 1946 byly stopy po tom jasně viditelné. Na Jesenicku bylo prý asi 40 lomů na kámen, ve Vápenné se těžil materiál zpracovávaný na vápno. Stály ještě dílny v kterých se vytěžený kámen zpracovával. Železniční vlečka do Černé vody byla ještě asi v provozu. S partií chlapců jsme měli v Černé vodě v roce 1946/47 k dispozici na hraní opuštěný lom s dílnami, kolejnicemi a vagónky. Dnes už se příroda opět zmocnila prostorů po opuštěných lomech tak, že je už často najdeme jen, když si z minulosti pamatujeme kde byly.
Jsou tu stopy z minulosti psané německou menšinou v období až do konce 2. světové války a tyto stopy ve mně zanechaly hluboký dojem. Svoji obtížnou přístupnost z vnitrozemí ČSR si Frývaldovsko kompenzovalo infrastrukturou, která zajišťovala obyvatelstvu všechen potřebný a nevyhnutný komfort - rozvinutá železniční silniční síť, síť obchodů, restaurací a zařízení turistického ruchu, ve Frývaldově byly bezchybné sítě vodovodní a kanalizační a též zařízení na výrobu svítiplynu. Samostatnou podkapitolou jsou Priesnitzovy lázně / Lázně Jeseník. Hlavní město regionu Frývaldov mělo vybavení vynikající infrastrukturou všeho druhu - divadlo, kino, koupaliště s vytápěnou vodou, na kopcích obklopujících město byly výletní restaurace. Městský park s vzácným rostlinstvem a malými dekoračními stavbami měl velmi velkou rozlohu a sahal až vysoko do sousedícího lesa. Na druhé straně, v minulosti patřila sousední část dnes polského Slezska Německu a na tuto stranu bylo spojení v době ještě před první světovou válkou samozřejmé.
Vlastní literární zpracování díla si zaslouží absolutorium. V knize nejsou vůbec žádná hluchá místa, která nacházím i v dílech nejúspěšnějších světových spisovatelů. Zajímají mne knihy a dívám se na filmy z oblasti „literatury faktu“, tedy o příbězích na báze skutečných událostí z historie, sebelepší sci-fi mne upřímně nudí. Nedokážu se celou dobu dívat ani na rekordně úspěšná díla, jako je třeba film Titanic s Di Capriem, jakmile zjistím, že režisér natahuje čas a pro danou zásobu intuice autorů by pro dané dílo byla snesitelná hrací doba namísto 3,5 tak možná 2 hodiny. Když „Letopisy“ porovnám třebas s díly tak úspěšného amerického spisovatele Heilyho, tak například román „Kola“ z prostředí automobilového průmyslu je jistě vynikající dílo, minimálně však část románu je fádní a určitými pasážemi se musím „prokousávat“ k napínavějším. V „Letopisech“ nenacházím naproti tomu vůbec žádnou „vatu“. Děj je bohatý a dynamický v celém toku příběhu a román se čte „jedním dechem“ od první až po poslední stranu.
Příběh knihy spisovatele Šuleře je podobný příběhu úspěšného seriálu „Synové a dcery Jakuba Skláře“ z prostředí severočeského sklářského průmyslu. Dílo „Letopisy v žule“ by podle mne mohlo být podkladem pro o nic méně úspěšný televizní seriál nebo vícedílný film.
Odkazy:
100 rokov priemyslu kameňa
Mikroregion Jesenicko
Prezentácia p. spisovateľa Šuleřa
Autor diela "Letopisy v žule", dnes už 86 ročný, túto čitateľskú recenziu čítal a pozitívne ohodnotil.
1 Urbanec, Jiří. 2004, Slezsko a Jesenicko v literárním zobrazení [online]. Publikované 29.9.2004. [citované 21.9.2010]. Dostupné z <http://ubk.fpf.slu.cz/pracovnici/urbanec/doc/jesenicky-spisovatel.doc>.
