" Tumáš synku, plná nádrž, sice malá, ale ať ti vydrží alespoň na 4OO km."
" Ale tatínku, vždyť víš jak to dnes chodí.."
" Nuž dobrá, tak dvě sta kilometů, ale buď hodný chlapec!"
Konečně jsem se zamiloval, ach. Znáte to, jsou a byly různé, buclaté, hranaté, ošklivé i hezké, ale všechny byly rozežrané. To snad měly společné všechny. Společné měly také to, že na ostatní působily jako zaručené kurvidlo. Fakt neskutečné. Ne že by to nebyla sranda, ale stejně, přestane to hned bavit, potkávat každou chvíli kurtyzány, jak třou o výfuk svá zapovězená místa.
Proto snad i tak, nebo onak, jsem se dostal k evu, mucíkimuc. Vypadá jak trochu aerodynamičtější traktůrek, dveří má taky až moc a hlavně, na okýnko slintají jen slimáci a zastydlí puberťáci. No, ale tohle vše je stejně jen podřadné, stačí ujet pár metrů a pak jen wíííííí
Myslel jsem že takovou věc nikdy neřeknu, ale tohle je lepší než japonské lolitky, polské válečnice opásané jen v bederní roušce a vůbec vše, muhuhúú
