Jsem skvělý, jsem krásny a všichni mě nemají rádi. Zoznam autorových rubrík: Konstatování, Plác, Takijinak
Zatímco uživatelé mají tendenci vyrábet z blbostí aféry, které jim dodají na důležitosti (ovšem jen ve svých očích), tak administrátoři si musí uchovat chladnou hlavu, aby neskončili v blázinci.
Když jsi tlama, tak můžeš být jedině avantgardní. Ostatně nic jiného ti ani nezbývá.
za svobodu, kubu, nižší dph z rumu, jardu a více simpsonů v tv
Nebo žeby ano? Každopádně, ať tak či onak, je to jedna z mála věcí na které se dá shodnout, bez ošklivých následků, zaražených prstíků nebo prdíků.
jak jsem prvně mluvil se ženou (vlastně nevím jestli to byla samička, ale věřil jsem jí)
Do teď jsem věděl jen o pár věcech, které mne donutí chichotat se jak zájezd japonských školaček u poštovní schránky. Vlastně čínských, ale na tom nesejde. Prostě tak.
Večer jsem si podal důkaz, že otrava alkoholem je nesmysl, ale nikomu bych to nepřál. A závěr? Nechceš raději křečka? Když ho omotáš lepící páskou, máš to daleko lepší než kočku...
Co za zlé a kouzelné síly mne donutily započít blg prázdniny? Strašné. To snad jako vysvětlení stačí. Také jsem měl sex se třemi nádhernými ženami.
Takovou slátaninu napsat, to musí být člověk nejen v internetovém, ale i alkoholovém opojení.
Jak je možné, že se z periferní zábavy, jakou blogování bylo ještě před dvěma lety, stal nástroj veřejné diskuse s přesahem do masových médií i vysoké politiky?
Je na čase založit novou crew, blgy, volva a zdroje amfetaminů jsou vítané.
Příjdu domů, a matka prej, jdeš nějak brzo. Řikám jí, ty vole, už by sis mohla zvyknout, že v půl třetí končím normálně a ona, že je teprv půl druhé. A já na ni, víš co? Dnes je neděle, lololol.
Příběh malého kolouška po styku se Škodou 120, nebo-li jatečná výtěžnost šlachovité důchodkyně.
To bzučení něco znamená. Takovéhle ustavičné bzučení vždycky něco znamená. Když slyšíme bzučení, musí někdo bzučet, a pokud já vím, bzučet mohou jedině včely!
Pokud si ale myslíte, že svět je složen výhradně z Internet Exploreru, nezbyýá mi než dodat - je mi vás líto.
Věčná to otázka, ale nejdřív příběh, díky kterému pochopíte, proč momentálně neběhám nahý po lese a nehážu po srnkách špičaté kamínky : Zenovému Mistru Čuangovi se zdálo, že je motýlem. Motýl se cítil motýlem a nic mu nechybělo - nevěděl, že je Čuangem! Náhle se probudil a strnul - je Čuang! A neví : zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se teď zdá motýlovi, že je Čuang?
Pokakané japonky nejsou očividně tématem pro každého, raději tedy přeskočím včerejší noc a přejdu k Francii. Francii na filmovém pásu
Prvních pár minut jsem se ještě snažil, pak jsem si z toho jenom dělal srandu a nakonec sem upadl do hluboké propasti zoufalství. Potom jsem si řekl jen šit, nejmíň ještě další dvě hodiny. Poslechl jsem svůj instinkt, ošatil a šel. Záhada? Určitě.
