Jednou kontaminovaný, navždy kontaminovaný...

Prvních pár minut jsem se ještě snažil, pak jsem si z toho jenom dělal srandu a nakonec sem upadl do hluboké propasti zoufalství. Potom jsem si řekl jen šit, nejmíň ještě další dvě hodiny. Poslechl jsem svůj instinkt, ošatil a šel. Záhada? Určitě.

Písmo: A^- | A⁺

Diskusia (13)

"Vosumnáct?"
"Chcete vidět vopčanku?"
"Ne, jen se ptám, jestli vám už bylo vosumnáct."
"Jo."
"Padesát korun."

Pleťové masky dělají své! No jinak to i celkem šlo, i když nedošlo na mé rady, že bychom to tady měli zabalit a skočit do Prahy. Jsme tam za půl hoďky a je plná japonských turistek, povídám. Ale ony ne, prý že jim nechtějí kakat na hlavu a polévat oříškovým jogurtem. Jsou to prt zlatomládežníci.

Marné bylo také namítání proč chodit do baru, když je venku tak krásně a dají se pozorovat hvězdy, či prznit lesní zvěř. Pomalu ztrácím víru že konečně najdu někoho, kdo se s radostí a jiskrou v oku, zúčastní národněpoznávacích výletů, bude se mnou pozorovat rozkvetlé konvalinky a objímat staleté buky..