Kambové (nebo také Akambové) jsou bantuskou etnickou skupinou žijící převážně ve východoafrické Keni. Jazykově i kulturně jsou blízce příbuzní s etniky Kikujů, Embů, Mbeereů a Merů. Žijí v oblasti mezi úpatím Mount Kenya (5199 m n. m., nejvyšší vrchol Batian) a pobřežím Indického oceánu v počtu bratru 4,5 milionu osob.
Kambové horu Kenya – nacházející se přímo na rovníku – nazývali Kee Nyaa (místo pštrosa), neboť skály a led na vrcholu hory jim v kombinaci bílé a černé barvy připomínaly zbarvení pštrosího peří. Tím dali pozdější název celé zemi Keňa. Kambové hovoří jazykem kikamba, který patří do bantuské větve nigero-konžské jazykové rodiny. Nikoli nezajímavou lokální anomálií je, že kikamba nemá v abecedě písmena c, f, j, r, x, q, p.
Mýtus o stvoření světa
Nejvyšší Bůh se v tradičním kambském náboženství nazývá Mulungu. Podle rozšířeného mýtu Mulungu na počátku času stvořil muže a ženu. Stvořil je v nebi a poté je umístil na skálu v oblasti Nzaui, kde mají být dodnes vidět otisky jejich nohou, stejně jako stopy jejich hospodářských zvířat. Mulungu poté seslal na zemi blahodárný déšť a zemi zavlažil, aby plodila a vzkvétala. Z velkého mraveniště následně vyšel jiný pár – muž a žena. Ti se stali předky klanu Aimo známého jako klan duchů.
Stalo se, že pár pocházející z nebe měl pouze syny, zatímco pár pocházející z mraveniště měl pouze dcery. Protože byly takříkajíc všechny ruce levé, pár z nebe zaplatil věno za dcery páru z mraveniště, a tak se levé s pravými napárovaly. Zavládla plodná harmonie. Vyladěný černý zen, chtělo by se říci. Rodina původem z nebe se značně rozrůstala, ovšem ve svém blahobytu a sebestředně samolibé chloubě zapomněla děkovat svému Stvořiteli. Mulungu je proto potrestal hladomorem. To vedlo k rozptýlení lidí, protože se již značně velká rodina musela rozejít do všech světových stran hledat potravu. Někteří se stali předky Kikujů, jiní předky Merů, někteří ale zůstali a stali se předky Kambů.
Bůh Mulungu a význam jmen
V tradiční kambské společnosti hrají významnou roli jména. První chlapec manželského páru je vždy pojmenován po dědečkovi z otcovy strany a druhý po dědečkovi z matčiny strany. Dívky jsou pojmenovány podle stejného vztahu k babičkám.
Vedle božského jména Mulungu se lze mezi Kamby setkat také s okazionalistickým jménem Ngai, což se jméno nejvyššího Boha v okolních etnicích a jejich jazycích. Kambové věří v jediného Boha žijícího na nebesích. Další používaná jména pro tohoto Boha jsou Ase (v překladu Otec), dále některé varianty používající epitetony jako Ngai Mumbi (Bůh Stvořitel) nebo Ngai Mwatuangi (Bůh rozdělovač prstů). Bůh je nahlížen jako Stvořitel všeho, milosrdný, ale vzdálený. Žádat o pomoc Boha nemá valného významu, neboť je ve své vzdálenosti člověku nedostupný. Proto se lidé obracejí k duchům svých zemřelých předků, které nazývají Aimu (nebo také Maimu), a kteří jsou prostředníky mezi lidmi a Bohem. Těmto předkům lidé pravidelně obětují.
Rituální volání deště a křesťanství
Ve společnosti Kambů je nedostatek deště považován za stav indikující nezbytnost rituálního úkonu. Jedná se o obřadní tanec vyvolání deště zvaný kilumi. Jeho cílem je obnovit rovnováhu prostřednictvím tance, žehnání, obětí a modliteb.
Dnes se většina Kambů hlásí ke křesťanství (v rozličných denominacích), přesto však kult předků výrazně neatrofuje, zůstává živým a úcta k tradičnímu náboženství rovněž přetrvává. Bůh Mulungu je v současnosti v kambské společnosti povětšinou chápán jako křesťanský Bůh Otec. Ve společnosti stále působí proroci a léčitelé čerpající z tradičního náboženství i zdejší linie afrického čarodějnictví (vycizelovaného zde k dokonalosti) kráčející v ústrety hlubinám zla.
Přechodové rituály, náboženské obřady i kulturní události jsou tradičně doprovázené bubnováním, tancem a bujarým pel-melem dobré zábavy, která se noří do energie, z níž zůstává programově rozum stát. A tak je to správně. Původní ženskou nahotu, která byla donedávna na rovníku běžná, vykořenili misionáři s rozšířením svého vlivu. Staletá tradice byla náhle frivolní a nepřípustná. (Jablko se zakutálelo sakra daleko od posvátného stromu.) Zajímavé ale je, že při oslavách po obřadech se tančící ženy často zbavují vrchní části oděvů a tancují polonahé. Jako by v uvolnění zapomněly na příkrov příkazů a zákazů dorazivších s koherentně arogantní křesťanskou misií – která Afričanům rozuměla jako koza petrželi – a z hloubi afrických duší na okamžik vyvřela původní čistá nahota a ryzí spontaneita. Nebo je to jen naturální efekt vyboostovaného humbuku?
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025 (kniha v přípravě, vychází v létě).
Literární inspirace:
TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha online, ihned ke čtení).
