IdaKelarová, rod Bittová (* 10. február 1956, Bruntál) je česká speváčka,muzikantka a zbormajsterka. Sestra speváčky a herečky Ivy Bittovej.Pochádza z rómsko - moravskej hudobnej rodiny. Jej otec Koloman Bittobol známy rómsky muzikant. Detstvo prežila vo Vrbně pod Pradědom,Prešove, Opave, Brne a v Horných Salibách trávila všetky prázdninovédni.
Študovala ĽŠÚ v Opave a Janáčkove konzervatórium v Brne (študovala hru na klavír a violoncello).
V rokoch 1975 - 1982 pôsobila ako herečka a speváčka v Divadle Na Provázku v Brne.
Vroku 1982 sa presťahovala do Veľkej Británie , kde začala koncertovaťa učiť rómske piesne. Neskôr pôsobila v Dánsku a v Nórsku a opäť voWalese vo Veľkej Británii .
V roku 1995 sa vrátila do Česka. VBystrom na Českomoravskej vysočine založila Medzinárodnú školu preľudský hlas a o.z. MIRET.
Organizuje medzinárodnéworkshopy, multietnické projekty, rómsky festival Gypsy Celebration nahrade SVOJANOV a v rôznych krajinách zakladá spevácke zbory srepertoárom rómskych piesní Apsora. V roku 1999 vytvorila spolu sosvojím terajším partnerom Desideriom Duždom skupinu Romano Rat (Rómskakrv), s ktorou koncertovala po celom svete. Za hudbu k filmu Zráva oputování studentů Petra a Jakuba bola v roku 2001 nominovaná na Českéholeva. Momentálne koncertuje s jazzovou kapelou JAZZ FAMELIJA.
· 1996: Ida Kelarová- Můj domov je tam kde jsem já
· 1997: Ida Kelarová a hosté (Iva Bittová, Stella Chiweshe, Věra Bílá, Trio Bogura, Nasrin Pourhosseini, Equidad Bares)
· 1997: Staré cigánske písně (v spolupráci s Věrou Bílou)
· 1999: Ida Kelarová a Romano rat - Gypsy Blood
· 2000: Ida Kelarová a Romano Rat - Dadoro
· 2002: Ida Kelarová a Romano rat - Staré slzy
· 2005. Ida Kelarová - Apsora
Založiliste Školu pro lidský hlas. Tá by mala slúžiť pre všetkých, ktoríhľadajú svoj vnútorný hlas. Mohli by ste nám to ozrejmiť?
Vdnešní době lidé málo zpívají a zpívají méně a méně. Tím ale ztrácíspojení se svým niterným emočním světem. Uzavírají se, bojí se citů ajejich projevu a blokují tím v sobě energii, kterou zadržují uvnitř.Zpěv je lék a cesta jak vyjádřit sám sebe, jak vyzpívat své bolesti iradosti, smutek a lásku. Pokud se uzavřeme, zabíjíme se svojí vlastnísilou.
Mé poslání, které cítím do hloubky svého bytí, je potřebaaby lidé byli ve spojení se svým vnitřním pravdivým hlasem a poznalitak i svou sílu. Zajímavé je, že se mě stává, že lidé jsou vděční zato, že v mé práci zjistí,že ještě stále cítí - že žijí, a jsou za tovděční.
Múdri ľudiatvrdia, že úlohou učiteľa je iba nájsť, čo je dieťaťu dané od Boha,odhaliť jeho talent a pomôcť mu, aby sa v tom smere rozvíjal? Aký jeVáš názor?
Určitě mámevšichni poklad, který jsme dostali do vínku. Potom záleží do jaké mírysi uvědomujeme ten poklad v sobě. To se dá jedině tak, že z něhočerpáme a rozdáváme ho nezištně dál. Pokud ho zavřeme nemůžeme ho anipoznat. Já například cítím smutek a jeho slzy jako projev naší duše apokud ho otevřu najdu tam perly, které můžu rozdávat dál. Byl námdarován život, abychom darovali, ne abychom drželi. Byli jsme stvořeni,abychom tvořili.
Zaujalama Vaša teória o dvoch hlasoch v človeku. Jeden hlas bláznivý- EGO adruhý hlas v hĺbke človeka. Tvrdíte, že v dnešnej dobe ľudia počúvajúbláznivé hlasy v sebe a že sú príčinou ich nešťastia ...
Jávěřím tomu, že lidé na tomto světě dnes moc přemýšlí, mají vše podkontrolou, aspoň si to myslí, ale ten bláznivý hlas - ega - nás můžetolik oklamat a má takovou sílu, že i lež se může stát pravdou. Protosi myslím, že uvědomění si tohoto hlasu je opravdu krok k pravdě, krokke svobodě člověka. Ten vnitřní, pravdivý hlas je slabší, protože hotolik lidé neposlouchají. Proto se může stát, že vás ten bláznivý hlasovládne. Proto vždy říkám, pojďme do hloubky a přibližme se hlasuvnitřnímu a potom se můžeme rozhodnout kterému budeme naslouchat. Měmůj pravdivý hlas uvnitř zachránil život. Nechala jsem se vést, nebyloto lehké, ale dnes mohu konečně říct, že jsem šťastná, že žiji, žeživot je krásný. Myslela jsem si, že umřu, nemohla jsem plakat. Zpívalajsem, zpívám a pokud zpívat nebudu, umřu.
Ste veriaca?
Anojsem. Věřím, že je něco vyššího, než jsme my. Mrzí mě ale, že se těžko,těžko hledá farář, kterému bych mohla věřit, takže do kostela nechodím.Ale ráda tam zpívám a koncertuji.
Píšete,že aj neschopnosť spievať je dôsledkom povrchnosti človeka. Takžeľudia, ktorí vedia spievať sú menej plytkí? Sú to lepší ľudia?
Lidé nejsou horší nebo lepší. Plytší.....
Já dnes vím, že jsme všichni krásní lidé ve svých srdcích. To jsem si dokázala.
Špatné věci se ale dějí, když svá srdce zavřeme. Na otázku bych raději odpověděla takto: JSOU LIDÉ UVĚDOMĚLÍ A NEUVĚDOMĚLÍ.
V čom je problém, že človek nespieva, čo s ním urobíte, že zrazu spieva?
Je to psychický blok. Může vzniknout v dětství, například když učitelka řekne Aničce, nezpívej /drž hubu/a ty Helenko nám zazpívej, protože ty to umíš. V každém případě si toučitelka neuvědomuje, protože není zlá !!! Ale v podstatě je to vražda.Dítě zavře pusu, zavře se a věří paní učitelce, protože je to člověkdospělý, autorita, bohyně a děti jim věří... Můžou to být samozřejmě ineuvědomělí rodiče, můžeme to být my všichni....jsme tak mocní, žemůžeme zabít a duše je křehká.
Razsom išiel po Bratislave a mal som priam mystický zážitok. Nejakí mladíľudia hrali na husliach a ja som zrazu pocítil zimomriavky od hlavy ažpo päty, neuveriteľne krásny pocit. Stalo sa mi to iba raz v živote. Čoje to vlastne hudba? Prečo ľudí dojíma?
Jak to že se vám to stalo jen jednou????
Hudbaje nekonečný prostor. Je to svoboda projevu. Pokud vás umělec zasáhnesvou pravdou svého nitra, bude vás vždy mrazit, protože se vás dotkl.Na to nejsou triky, buď to tam je nebo ne.
Myslíte, že nejaký stroj, nejaký počítač môže vytvoriť krásnu hudbu?
Jsemnesmírně netechnický typ člověka. Věřím, že technika je dobrá, že můžunapříklad napsat mail, a nebo že se na internetové stránky může napojitcelý svět a dozvědět se, že existuji a případně pokud je zaujmu, tak siposlechnou moji tvorbu a napíšou mě krásný projev vděčnosti. Nevěřímale, že nějaký počítač může nahradit lidskou duši... Hrála jsem jakodítě Mozarta a táta seděl vedle mě a tekly mu slzy dojetím. To jsem upočítače nezažila.
Existuje aj hudba, ktorá môže škodiť?
Je hudba, která mě nezaujme. Je hudba, která mě zaujme. Je hudba, kterou neposlouchám, protože mě nic neříká.
Akú hudbu Vy osobne nemáte rada?
Mámráda hudbu harmonickou , ale nemám vyhraněný styl. Miluji klasickouhudbu, jazz, dobrý pop, nebo rock, miluji rytmy takže latinskoamerickou hudbu, nesmírně mě oslovuje veškeré etnikum tohoto světa ajejich tvorba, nemám ale ráda dechovku ani heavy metal, nemám ráda aniagresivní rock. Avantgarda mě taky neoslovuje a potom jsou ale hlavně vhudebním světě osobnosti, které mě dokáží zaujmout a otevřít světhudby, kterou bych třeba nikdy neposlouchala a těm jsem moc vděčná zato, že mě ukázaly i jinou cestu a směr....o kterou bych dříve aninezavadila. Je pořád co odhalovat a nacházet a to je v mém věku krásné.
Nikdyjsem si například nemyslela, že já se svým hlubokým chraplavým hlasemmůžu zazpívat Jazz standard, zkusila jsem si to a zamilovala jsem sitento žánr do hloubky duše. Vděčím za to hlavně Ondrejovi Krajňákovi,vašemu fantastickému klavíristovi z Levíc a Mire Baylové což jenejlepší jazzová slovenská zpěvačka a hudebnice, žijící v Praze,původem z Liptovského Mikuláše - aspoň pro mě to tak tedy je.
Poznáte podľa vzhľadu človeka, podľa jeho chovania, či vie spievať?
Určitěnaše tělo hodně poví o člověku na první pohled. Dá se to poznat, kdyžse v tomto světě pohybujete, jako já už 35 let. Musím ale, abych sevšemi lidmi mohla pracovat bez rozdílu, dělat to, že to nevidím anaučila jsem se to nevnímat. Brzdilo by mě to v mé práci každému pomocia podpořit ho jak nejlépe mohu. Potom jsou ale profíci, kteří to doceladokážou zakrýt a tam už je to složitější, protože oni se naučilischovat se sami za sebe. V mé práci se to ale odkryje dost rychle.
Nejaký hudobný kritik povedal, že niekedy aj jemne falošné tóny sú lepšie ako dokonala intonácia. Je to pravda?
Tozáleží, na určitý styl hudby si naprosto nemůžete dovolit uhnout ani omilimetr, a potom je hudba kde si s tím naopak můžete pohrát. Napříkladpokud bych byla operní pěvkyně, tak by mě určitě vypískali, pokud buduzpívat mé cikánské písně, tam si to prostě užiji a dotahuji tony, kterévědomě nasadím o špetku níže a tím té hudbě dokážu dát tenzi. Říkám tomu nerv.
Aké máte spomienky na školu?
Jámám celkově dobré vzpomínky na školu, byli jsme výborná parta, takžejsem se do školy těšila. V hudební škole musím říct už to tak nebylo,hlavně když jsem hrála například Bacha a zesílila jsem více (protožejsem to tak cítila), než si moje paní učitelka přála, bouchla mě poprstech tužkou a nebo jsem dostala ořechem na hlavu. Proto jsemupustila od klasiky - přestože jsem jí milovala. Zaškatulkovali mě tama já celý život bojuji za svou svobodu.
Spomínate na nejakého svojho učiteľa v dobrom?
Jedenpan učitel, který nám vždy, když končila hodina četl povídky. Bylysmutné, ale vždy o nějakém dítěti, které udělalo dobrý skutek anasadilo za někoho jiného život. Když četl, tekly mu slzy. Já jsembyla fascinovaná a mrazilo mě a vždy jsem se na tento pocit těšila.Proto si ho pamatuji. Paradoxně ale na srazu mé třídy, když jsem tocelé třídě připoměla, nikdo si nepamatoval ani povídku, ani smutek, anislzy pana učitele... dívali se na mě jako na blázna ... a já jsem siuvědomila že to četl jen mě.
Je medzi ženou-učiteľom a mužom učiteľom nejaký rozdiel?
Vžádném případě si nemyslím, že by měl být, pokud se bavíme o vědoméprofesi a velké zodpovědnosti každého jedince a o jeho lidskosti vevztahu k dětem a mládeži.
Aké je podľa Vás tajomstvo dobrej výchovy?
Určitěmilovat, odpouštět, dávat nové šance, dávat prostor, být pravdivým apodporovat osobnost každého jedince. Hlavně být sám o sobě osobností,protože pro výchovu potřebujeme respekt. Být otevřený a vytvářetotevřenost, neboť vše je možné .....není jedna cesta ... a vše může býtještě i jinak než si my dospělí myslíme ...
Prvýkrátsom Vás zaregistroval v televízii, myslím že v relácii Noc s Andělem.Boli ste tam aj s mladou speváčkou Vierkou Berkyovou. Spievala krásnubaladu za doprovodu Vášho manžela. Vaše tvrdenie o veľkom talenteVierky Berkyovej sa potvrdili, lebo dnes je Vierka víťazkou poslednejSUPERSTAR. Spolupracujete momentálne s Vierkou?
SVierkou bohužel nespolupracujeme, protože jí pevně drží v rukou otec,který ji bohužel má jen jako zdroj příjmu. Společně s matkou jí - zestrachu – nedovolí, aby s ní kdokoliv jiný „manipuloval“. Musím takéříct, že jsem naprosto nepochopila, jak u vás na Slovensku v tak malémměstečku jako je Lučenec, může projít rodičům dítěte to, že od 8 let ponocích zpívá v baru, nechodí tedy řádně do školy, je podvyživená anevyspělá a ve škole se tedy i špatně učí. Přestože je to talentované,bystré dítě, pomaličku se ztrácí ...a troufám si říct, že dnes aninetuší kdo je a v Superstar ji určitě nepomůžou, aby se našla, banaopak ....toť můj názor.
Neskôrsom videl dokumentárny film o tom, ako ste sa pokúšali rodine Vierkypomôcť v sociálnej núdzi. Jej rodičia sa tam prejavili ako nie veľmizodpovední. Nebojíte sa o osud Vierky? Šoubiznis, peniaze, vieme ako dopadli mnohí. Všimol som si v jednom vydaníSUPERSTAR, že ona je ešte stále dieťa. Myslíte, že má človeka, ktorý byju chránil?
Ano,Berkyovi nás poprosili, ať jim pomůžeme. Najali si dům, kde nebydleli anahráli na nás scénář sociální katastrofické situace. Otec dokonceplakal. Bylo to tak opravdové, že tomu dodnes nerozumím. Ale já jsemtaková, že když mě někdo poprosí o pomoc, tak nezištně pomůžu. Někdotomu může říct že jsem naivní, ale já si sama sebe za tuto vlastnostempatie vážím. Pomohla jsem nic netušíc, že to celé na mě a na mojirodinu rodiče Vierky a jejich dvou bratrů hráli. Do Vierky jsme sezamilovali, asi tak jako celý Slovenský národ v Superstar. Jenže myjsme byli trochu více zkušenější a už jsme viděli celou hru. Radějijsem se přestala dívat, moc mě to bolelo jak Vierka dopadla. Je tosmutné, pravda je jiná a musíme si už dávat více pozor na to, komu tedypomůžeme. Vierka ale nikoho nemá a to je její největší problém. My jsmejim dali všechno, více jim nikdo ani nemůže dát, a nevážili si toho. Jámám čisté svědomí, ale když jsem viděla Vierku v Superstar, tak se měchtělo plakat. Je to smutné, ale bohužel. Nedoufám už ani, že si tovšechno jednou uvědomí.
Žila ste aj na Slovensku, píšete, že nespomínate na to rada, prečo?
Tehdy Československo.
VHorných Salibách jsme bydleli nejdříve v cikánské ulici, to bylaromantika - tenkrát to byla chudoba, ale pamatuji si tu svobodu, lásku,život, byla to moje nejsilnější životní i profesní inspirace, kteroujsem později vnesla do celé své práce a její filosofie.
Vpodstatě žít jako Gadžo a jako Rom, v mém životě znamená dva životy,dva pohledy, dvě zkušenosti, takže jsem takový most mezi tím a onímsvětem a vidím, že i ten gádžovský svět, ale i ten svět Romský, by seměl učit a vzít si do života to podstatné z každé strany. Hned by senám tady společně lépe žilo. Proto pracuji s dětmi, tam je mojebudoucnost lepšího světa .
NaVašej stránke som sa dočítal, že ste sa ešte za socializmu odsťahovalana Západ a tam ste prežila najťažšie obdobie svojho života. Zdoverim saVám. Som dieťa socializmu, neviem si zvyknúť na kapitalizmus. Poraďtemi, ako mám prežiť túto strašnú dobu?
Jájsem se tam ocitla přes noc. Byl to šok, neuměla jsem se v tomto světěpohybovat, necítila jsem, připadalo mi, že je kolem mě mrtvo, chybělamě láska a všechny ty city které jsem svobodně mohla prožívat. Bálajsem se, konfrontovala jsem se poprvé se samotou, pochopila jsem, coje samota, cítila jsem bolest a cítila jsem velkou díru na duši, kterámě potom hnala. Šla jsem za svým hlasem, šla jsem odvážně a přestožebych to již nikdy nechtěla zažít, jsem vděčná.
Vrátilajsem se zpět domů s tím, že tady to bylo lepší, jenže tady už bylstejný svět jako tam. Zjistila jsem že už nikam neuteču. Udělala jsemsi jasno, nikdy mě neovládly ani neovládnou peníze ani sláva. Budu tovždy já. V Londýně mě chtěli dostat do hitparády, byla jsem mladá,velký talent a dost pěkná, ale nechtěla jsem tam, odmítla jsem. Jdu siza svým cílem a svoji práci a umění dělám z celým nasazením života,pomáhám nezištně lidem a doufám, že budu mít krásnou smrt.
Nikdyjsem neměla manažera. Vše si řídím sama a cítím, že jsem si vybojovalatu svoji Svobodu a jsem nesmírně vděčná, že jsem dokonce potkala svouživotní lásku. Smutné na tom je jen to, že mě to někteří lidé závidí.Mám dvě krásné děti a tři nádherné vnoučata a jsem šťastná.
