A kde kdo na nebankovkách prodělal. Nebankovní subjekty nebyly nic jiného, než velká pyramidová hra a Slovensko se přiřadilo po bok takových zemí jako Rumunsko, nebo Albánie, které také podobný zločinný způsob obírání lidí dlouhodobě tolerovaly.
Na nebankovkách se napakovali televize, reklamní agentury, pronajimatelé billboardů, napakovali se byznysmeni, politici, ba i pár novinářů by se našlo. Nic neukradli, stačilo mít informaci, kdy „včas“ vybrat peníze a shrábnout tučné úroky.
Nebankovky byly zlodějna, velká, ale oproti zlodějnám za Vladimíra Mečiara to bylo nic. V Česku se při kuponové privatizaci zhaslo a pak se kradlo, Mečiar rozdával státní majetek svým oblíbencům jako kdysi monarcha rozdával hrady v dobyté zemi svým milcům.
Mečiara a jeho děti si také o hezkých pár desítek miliónů polepšily a Elektra v majetkovém seznamu této povedené slovenské rodinky jen takovou malou, shnilou třešničkou na dortu. Když Mečiar skončil, zmizeli jeho privatizéři na španělské pobřeží a o miliardách a miliardách ve švýcarských bankách se vyprávěly slovenské lidové pohádky. Pohádky, protože od toho jsou švýcarské banky přece švýcarskými bankami.
Pro Slováky je Vladimír Mečiar člověk, který založil samostatné Slovensko. A například i Ján Čarnogurský, kterého je tisíc důvodů si vážit, tvrdí, že Elektra jsou drobné a do basy by Mečiar jít nikdy neměl. Nevím, mě Čechovi z Prahy Mečiar ukradl hezčí polovinu státu, v němž jsem se narodil. A možná proto mě při přečtení zprávy o tajemné Mečiarově kazetě napadá hezké české: „Zloděj volá chyťte zloděje“.
