Milion dolarů pro toho, kdo dokáže návštěvu amerických
kosmonautů na měsíci!
Je to výzva pro každého občana od dvou amerických fyziků, kteří jsou odborníky
ve svém oboru. Jeden z nich James Van Allen dokonce v roce 1958 objevil
překážku, kterou nelze překonat bez újmy na vlastním zdraví, či dokonce
nepřinést genetické poškození pro vlastní potomstvo. Nedávno sice autor
objevu radiačního pásu již zemřel, ale jeho kolega Charlie Hawkins i nadále
potvrzuje záměr vyplatit sumu peněz ve výzvě!
Na čem staví tito hrdinní odborníci? Nejen na dvou radiačních pásech, jež nás
obklopují. Rotující železné jádro naší planety vytváří kolem zeměkoule
magnetické pole, které vychází z pólů a dále obtáčí naší planetu neviditelnými
magnetickými siločarami a tak nás chrání před škodlivým zářením ze slunce,
ale i z kosmu. Tato magnetosféra pohlcuje i odráží vše, co by zničilo zdejší život.
I když mnoho planet je takto zabezpečených, tak měsíc a mars ne!
Radiační pásy jsou trhány od částic energetických nábojů plazmy, ale jsou
zadrženy magnetickým polem země a jejich částice v místech pólů narážejí
do vrchní atmosféry a fluoreskují, zeleně v přítomnosti atomů kyslíku,
nebo červeně s atomy dusíku. Pásy jsou protaženy v oblasti rovníku do strany
na tři průměry zeměkoule a omezeny od rovníku v úhlu 65 stupňů.
*Vnější pás je rozsáhlý pás radiace od výšky 13 000 km do 60 000 km.
Krajní elektrony zde většinou produkují paprskovité, dovnitř pásu šířené
a tam urychlené náboje k přenosu energie hvízdající a vlnící se plazmy
v elektronovém radiačním pásmu. Zde jsou i průběžně odstraňovány srážkami
s atmosférickými neutrálními elektrony, dosud nepohlcené magnetosférou
a radiačními pásy. Elektrony zde mají vysoké proudění a jejich krajní okraj
uzavírá též magnetosféru (podle obrázku), kde geomagnetické pole je též
ukončeno chvostem, takže případný výron energetických elektronů se ztrácí
do nízké meziplanetární úrovně s energetickým úbytkem. Tento pás produkuje
populaci částic, široce se vlnící a rušící plazmu od slunce, a tyto energetické
částice výronem se mohou zvětšit i dramaticky snížit, jako následek
geomagnetických bouří, vstřikováním a urychlováním částicemi od chvostu.
*Vnitřní pás se prostírá ve výšce 100-10 000 km nad povrchem zeměkoule
v oblasti protažené od rovníku a obsahuje vysokou koncentraci energetických
protonů s energií, převyšující 100 MeV, ale i elektrony v řádu tisíců keV
zachycených do magnetického pole země.
Tedy je složen kombinací protonů s elektrony. Nízkoenergetické protony
jsou tvořeny náboji během geomagnetických bouří nad magnetickým polem.
Tento pás protonů během jejich proudění zvyšuje kinetickou energii
až na 400 MeV, což kosmické lodi nemohly zaznamenat při rychlém průletu.
Hodnota nad 50 MeV je zde výsledkem rozpadu beta paprsků, vytvořených
neutrony od kolizí kosmických paprsků s jadernými a jsou poškozující pro lidi!
I sluneční články na satelitech a kosmických lodí mohou být poškozeny
od výbojů geomagnetických bouří. Otáčivé senzory Hublova teleskopu bývají
vypnuté v regionu s intenzivní radiací.
Prostor v nízké nadmořské výšce, jakož i mezi oběma radiačními pásy
je bezpečnou oblastí pro veškerou elektroniku. Lidem a živým organismům
jsou vysokoenergetické protony a záření beta ve vnitřním radiačním pásu
životu nebezpečné, neboť tyto částice pohybující se velkou rychlostí, dokážou
porušit DNA. Dráhy letu kosmických lodí byly vedeny v nižší, bezpečné výšce,
ale Apolla buď nebezpečnou zónu minula, nebo podle obou autorů výzvy
cesta k Měsíci se vůbec nemohla uskutečnit, pročež ani rozumnější Rusové
vůbec se nepokusili! Důkazy najdeme na videích: www.mustwatch.cz
*Co programu Apollo vyčítají? Mimo neuskutečnitelnou trasu, vidí několik
nedostatků v konstrukci kabiny, zejména okno, kterým by radioaktivita
lehce pronikala. Stav představené kabiny kosmické lodi se prý nemohl
postarat o dobrou ochranu proti předpokládanému poškození! Kamera
snímající pobyt kosmonautů byla v některých záběrech příliš vysoko,
takže mi připomínají záběry pořízené z kovové konstrukce při očividném
pokusu o fabulaci v zóně 51, samozřejmě na povrchu zeměkoule (snímek).
Komíhavé pohyby nohou, chodících kosmonautů po Měsíci, lze lehce
vytvořit zrychlením záběru. Kritici, kteří lunární modul viděli v Kenedyho
centru na Floridě upozorňují na jeho předpotopní, nemožné vybavení
i neskutečné problémy se stabilitou na zemi, když se tam několikrát zvrátil!
Měl totiž jen jeden motor a směšně malé trysky, které nemohou umožnit
přistávání a jej stabilizovat při letu. Byl velikosti kamen, na nichž posedávali
unavení návštěvníci.
*Nejvíce zveřejňovaný význam proudění protonových částic, nemůže předvést
předpokládané maximum hustoty toku, neboť kosmická loď s pozorovacími
přístroji zaměřenými na radiační pás, má být limitována časem! Zeměkoule
nemá zkušenosti se slunečními bouřemi od Carringtonovy intenzivní zkušenosti
a trvání doby průletu kosmické lodi s vhodnými instrumenty, mělo být
dosažitelné rovněž pozorováním. Rozdíly nemají vliv na úroveň toku v obou
pásech. Tak to je hlavní, odborný důkaz o neprovedené misi.
Proč bylo vytvořené celé toto divadlo? Uskutečnění stálo státní pokladnu
40 miliard dolarů. Kam směřovaly? Do kapes nejvyšších, kdesi tam nahoře!
Však i u nás máme takové odborníky na ministerstvu obrany a ve zdravotnictví!
Pravdu naznačil kosmonaut Neil Armstrong na přednášce nejlepším studentům
k 25 výročí letu Apolla, když řekl, že jednou přijde doba, kdy bude možné
odstranit i poslední slupku pravdy! (tehdy jsme tomu neporozuměli).
Kdokoliv kontroluje minulost, kontroluje také budoucnost-George Orwell.
Proč muselo být toto divadlo o návštěvě Měsíce uskutečněno? Protože
prezident John Kenedy vyhlásil, že návštěva Měsíce je prvním krůčkem
do kosmu a naplní americkou snahu o dominanci v našem světě!
„Pravda vždycky vyjde najevo" William Shakespeare.
*Na prvním snímku vidíme oba, ve světě známé fyziky Jamese Van Allena
a jeho kolegu Charlie Hawkinse na přednášce.
Na druhém obrázku jsou znázorněny oba radiační pásy Van Allenovy.
Na třetím snímku je celá konstrukce, potřebná k „realizaci"projektu
asi na pozemku tajemné arey 51, kde se provádějí utajované akce. Všimněme
si, že nejsou vidět hvězdy, ale kdo by byl také schopen je dosadit ve správné
konstelaci, tak jak by byly vidět z Měsíce? Určitě by se našlo mnoho kritiků!
Na čtvrtém je bývalý šéf NASA James Web, který nemohl snést takový podraz
vůči veřejnosti a krátce před první misí Apolla rezignoval.
