Po krátkém hledání ve slovníku cizích slov jsem našel, že slovo katolický znamená obecný. Dobrá, to znamená víra pro obecný lid, víra pro všechny, jsem si řekl. Církev jsem ve slovníku nenašel. Podle mě je to společenství všech lidí. Já církev přirovnávám k tělu Kristovu a jeho členy za buňky tohoto těla. Ale co ten Řím nějak jsem to nemohl uchopit.
Po zjevné otrokářské době, kdy i otrokům začínalo docházet, že jsou otroci a začali pomalu bojovat proti tomuto systému, otrokářům došlo, že takový luxus pro otroky není dlouhodobě udržitelný a hlavně otrokům je na očích, že jsou otroci. Dáme jim hry a chleba, jenže to už tady bylo. No dobrá, dáme jim práva. Práva, která nás neohrozí. Dáme jim pocit spoluúčasti. Ale hlavně, dáme jim k těmto velikým právům malé nevýznamné povinnosti. Budou se muset sami živit a šatit. Práva, práva ..... no dobrá, ale chtělo by to něco nehmatatelného co nikdo nedokáže, ale všechny to láká .... dáme jim umělou víru založenou na polopravdách. Pravda přece osvobozuje, tak proto polopravdu, aby nikdo nebyl svobodný jen tak. Uděláme z nich sádrové trpaslíky.
Jen si vzpomeňte na naši revoluci. Kdo chtěl, mohl jít na náměstí protestovat. Kdo má dnes čas a nebojí se, že nebude mít práci? Kdo dnes může jít protestovat? Snad jen úplatkáři a jejich protějšek, tedy abych nikoho neurazil, lobisté a politici a na ně navázaní patolízalové a zájmové organizace parazitující na státních rozpočtech, neboli na těch, co by opravdu mohli stávkovat, kdyby měly čas a nebyli by zaneprázdnění obživou všech okolo.
Právníci se ohánějí, jak římské právo bylo jedno z dokonalých a jak by na něm mělo být postaveno právo většiny států. Jaká však byla a je vymožitelnost práva a hlavně pro koho? Nechci se však zabývat balastem umělých zákonů, které se na oko snaží zlidštit a možná skrytě nahradit Boží zákony. Chci jen upozornit na to, že to lidem vyhovuje a co více, to vše je realizací jejich přání. Vše je přesně tak, jak si to ve skrytu ega přejeme. Chceme být chráněni, chceme být léčeni, chceme být hýčkáni chceme být v právu a mít zastání svých práv, chceme odpuštění, chceme přijetí, chce být blíže Bohu, chceme být utvrzováni ve svých ideách, chceme naše pravdy šířit dál a hlavně nechceme nést žádnou zodpovědnost.
Podívejme se na politickou a ekonomickou scénu. Kapitalizmus bojuje od svého počátku proti monopolům, kartelům oligopolům, proti koncentraci majetku, aby nemohlo dojít k nadvládě jedné skupiny. Lidu, je tato snaha antimonopolních úřadů hodně prezentována politiky, jak moc jsou na jejich straně, když už jsme si je zvolili. Samozřejmě, že toto není na ochranu oveček, ale na ochranu jiných , menších, ale stále mocných skupin, aby náhodou nebyli vyšachovány ze světa „bussinesu".
A ruku na srdce můžeme si stěžovat, na to, že politická scéna je taková jaká je? Nemůžeme, takovou jsme si ji zvolili a je pouze obrazem naší volby. Tedy volby většiny. A zase rychle pryč. Jen chci ukázat, že to vše je realizací naší volby nebo minimálně realizací naší nečinnosti.
Všichni chtějí právo, spravedlnost a Bůh ví co. Dáme jím to a navíc posvěcené samotným Bohem tedy přesněji jeho vyvoleným prostředníkem. A najednou zde máme Ducha svatého, který si podle Bile dělá co chce, ale jistě přechází z papeže na papeže a tím zůstává na církvi svaté. Upřímně si přeji, aby to tak bylo, ale mám vnitřní pochybnosti. Někdo by možná řekl: nedostatek víry. Opravdu si přeji, aby Duch svatý setrvával na církvi a v ní, a aby setrvával a hlavně vstoupil do každého.
Pravda však je taková, že tak jak politika, tak i církev, jak ji vidíme zde v tomto světě, je pouze naším obrazem a projekcí našich přání a představ Boha. Od politiků slyšíme přesně to, co většina slyšet chce, tak i theologie je slovem pro většinu. Tedy chtěným slovem pro věřící většinu. A těch pár zbloudilých ovcí co mluví „bludy", dříve upálili a dnes je zde „naštěstí" fenomén demokracie, kde každý má právo projevu, ale nikdo ho nemusí poslouchat a natož na něj reagovat.
Řím však žije v nás. Chceme být úspěšní, velkolepý, bohatí, mocní na druhou stranu spravedliví, šlechetní a hlavně chceme být za ty „hodné". Chceme vlastnit majetky abychom mohli dělat charitu, chceme slyšet vlastní projevy v senátech, chceme se bavit jako odměna za tvrdě vykonanou práci, a být na výsluní moci a slávy jako odměna a projev naší vlastní moudrosti chytrosti a samostatné píle. Zapomínáme však, že Bůh nám dává vzrůst . Bez jeho vzrůstu bychom nebyli chytřejší či hloupější, šikovnější x nešikovnější a pod. než ti jiní.
Tak nějak bych definoval počátky kapitalizmu. Ano já si myslím, že Řím zobrazuje prvotní kapitalismus se svojí oporou - pseudodemokracií. Řím ztotožňuje kapitalizmus. Řím jako idea tedy nezanikl je zde neustále přítomen a v mnohem dokonalejších formách.
Je tedy vůbec reálné, aby se v názvu ŘKC schovával OBECNÝ (katolický) KAPITALIZMUS (Řím), obecně kapitalistické společenství?
Přeji Vám hodně štěstí. Petr Matuška
