Hledající Boha a jeho Jména. Asi křesťan gnostik :-) Zoznam autorových rubrík: Kdo jsem?, Reakce, Webovky RSS rádia, Autoři a knihy, Súkromné, Nezaradené
Každý by měl vědět jaký je jeho opravdový problém, tedy náš problém, ve kterém se nacházíme. Jak jej vidí různí proroci a proč jej vlastně nechceme a nemůžeme vidět. Abychom mohli být spaseni musíme chtít být spaseni. A vypadá to, že dříve nebo později bude chtít být spasen každý. Bude to však možné?
Jak vnímají pojem anděl některá náboženství? Jsme schopni vnímat anděly? Jednoduchá metoda jak uvidět svého prvního anděla. Jaký to má pro nás význam, vidět anděla?
Našel jsem tento komentář k Tribunové sútře. Podle mě je velmi povedený, jako samotná sútra. Komentář předkládám jako pozvánku k přečtení Tribunové sútry. Přidávám svůj komentář: Ze sútry vyplává, že buddhismus byl a možná stále je, podle některých, na scestí. V komnetáři není uvedeno, že sútra ponižuje význam chápání karmy a staví ji do pozice existující, nicméně pomíjívé síly. To je velká hereze pro buddhismus, který většinou staví na karmickém vývoji jedince. (Samozžejmě i na nirvanickém pojetí). Podle mě se dá z textu sútry odvodit i současný stav a tím i význam katolické církve.
Vánoce jsou v křesťanském světě vzpomínkou na Ježíše Krista. Jak jste na něho vzpomenuli vy? V dnešní uspěchané, materiálně a intelektuálně orientované době, by se mělo spíše jednat o memento učení Ježíše Krista, než o oslavu jeho existence. Pojďme ho uctít krátkou rekapitulací jeho učení.
Svět, který vnímáme nás trochu tak řečeno vyučuje, ale hlavně nás spolu s vědomím smrti chrání. Svět se však dá zneužít jako prostor pro realizaci našich ambicí. Pak jeho ochranná funkce nezaniká, ale přestáváme ji definitivně vnímat. Svět je prostor, o který se můžeme kdykoliv opřít. Svět je prostor stvořený Bohem jen pro nás. Vždyť ho Adam pojmenoval.
Při cestě, tedy lépe řečeno, při pádu z nebes mi prudký vítr tlačil na slzné kanálky tak silně, že slzy, které se z nich řinuly a současně se vypařovaly mi zakalily zrak. Vítr kolem ušních boltců vytvářel takový šum , že nebylo rozumět ani vlastního slova. Vodní pára před očima a šum svisu v uších, to byla má jediná realita, Vůbec jsem netušil, že se blíží Země.
říká o sobě Ježíš Kristus. Co z toho plyne? Umíme dovodit dalekosáhlé důsledky a význam jeho velmi krátkých slov? Dnes, když již známe mnoho výsledků vědeckých výzkumů, jsme nejblíže poznání Boha, kdy vůbec lidstvo v naší známe historii bylo.
Zní to až děsivě, že bychom měli sloužit Ježíši Kristu. Vždyť On říká, že jsme jeho sourozenci a již víme co dělá a tak není služebníka ani pána. Jenže k tomuto sjednocenému stavu s Kristem vede cesta. Tato cesta je cesta, kterou následujeme Ježíše až k samému ukřižování. Jakmile dosáhneme všech jeho prožitků, tak tehdy víme to co on a již nejsme otroky hříchu a chtíče. Jsme jeho sourozenci a Bůh přebývá v nás a my v něm.
Anthony de Mello kacíř, jezuita. V co věří katolická církev to najdeme v katechizmu. Něčemu nemusíme rozumět něco je tajemství, něco nechává prostor pro spekulaci. V co katolická církev nevěří? To je jednoznačně černé na bílém a odkrývá nám to Vatikánskou kuchyni. V co katolická církev nevěří je patrné z myšlenek jezuitského kněze Antony de Mello, které Vatikán v zastoupení budoucího papeže p. Ratzingera odsoudil, jako neslučitelné s Vatikánskou tedy římskou vírou.
Údajně tuto novou, pro mnohé heretickou a nepřijatelnou definici přinesl Jan Pavel II v některém ze svých projevů. Údajně si Vatikán lámal hlavu co to zase blábolí. Nevím jak to bylo, ale mě tato definice pekla v určité fázi velmi pomohla osvobodit se od pekla a hlavně od démonické definice velkého, nekonečně vroucího kotle. Je ale tato definice pravdivá? Není v rozporu s učením Ježíše Krista? Není tato definice opět jen maskováním reality a tím pádem ďábelskou prací? Záleží na tom jak se tato definice vysvětlí lidem. Ale kde je prostor k vysvětlování, tam je i prostor k velikému nedorozumění.
Na čem je založena římskokatolická církev? Nebo na kom? Po přečtení evangelia podle Matouše jsem nabyl dojmu, že nás zde zase někdo pěkně balamutí. Zase si někdo v Římě přivlastnil a překroutil Ježíšova slova a tak slepí mohou dále vést slepé a hluší hluché. Dnes jsem nabyl dojmu a je to jen můj dojem, že vše je trochu úplně jinak. Co si tom myslíte Vy a hlavně jak to cítíte Vy?!
Způsob jakým demonstroval svoje sobectví je impozantní. Skočil pod metro. Je to neuvěřitelné, ale žije a po fyzické stránce je na tom docela dobře. Co je ovšem velmi podezřelé je to, že je věřící a jeho rodiče se taky vehementně hlásí ke katolické církvi. Jak je vůbec možné, aby to bůh dopustil svým ovečkám spáchat? Rád bych se zamyslel nad strachem z boha na nebesích. Na nebesích, která stejně pominou. A vůbec, kladu si otázku, pomine s těmi nebesy i ten bůh co je na nebesích?
Bible je psaná jako mnohaúrovňový manuál. Je to žebřík poznání, který vede na vrchol do Božího království, nebo k nirváně, jak chcete. Dnes jsem zase vytrhl kousek z Bible. Ano, je to asi heretický přístup, ale i dnešní teologie vznikla vytržením z kontextu. Ježíš přišel ukázat Boha - sám sebe, z jiného úhlu pohledu, než z úhlu žárlivého maniaka. Snažil se změnit v lidech zažitý názor na Boha. Farizejové se dodnes snaží udržet Boha v mantinelech jemu náležejících. Naštěstí, v Bibli zůstaly ukryty pasáže, které pozornému čitateli nedají spát a nutí ho přemýšlet. Nutí ho přemýšlet, jak to doopravdy s Bohem je. Jaký skutečně je. Pokud nám při čtení Bible vyvstávají otázky, na které chceme znát odpovědi, ptejme se duchovních vůdců a hlavně nenechme se odbýt jako malé děti. Být malým dítětem neznamená být němý, hluchý, slepý, bojácný, zastrašený a hlavně bez vlastního názoru a vlastního poznání. Být malým dítětem neznamená být ovcí.
Dnes, téměř po měsíci, co jsem viděl tento film již ve spaní nevidím osla s červenýma očima. Bál jsem se, aby mi to nezůstalo napořád. Tak veliký strach ve mně vyvolala představa prvně démona v lidském těle a pak exorcisty, který vyhání démony. Jedná se o film natočený podle skutečného příběhu. Nevím koho film hájí, zda církev s exorcisty a démony a nebo si z toho dělá srandu. To jsem nedokázal rozlišit. Film je ovšem natočen expresivně a sugestivně. Pokud je však podle pravdy, tak nám opět odkrývá zákulisí katolické kuchyně. Pojďme ochutnat menu.
Spousta lidí nevěří v Boha, natož v jeho syna. Na tom by nebylo nic špatného, ať si každý dělá co potřebuje. K Bohu nevede povrchní a světské uctívání něčeho smyšleného, ale konání Boží vůle, laskavost, mírnost, pokora a spousta jiných božských vlastností. Na začátku cesty a vůbec pořád je velmi složité rozpoznat Boží vůli. K poznání Boží vůle nám pomůže pochopení nových fyzikálních zákonitostí kvantové fyziky. Například: „Je misionářství Boží vůle, nebo je to jen hra ega a tím pádem ďáblova práce?". Proč tak extrémní dotaz? .....
Pro všechny ortodoxní zastánce Pravdy, kteří Pravdu omezují na Bibli, nebo jakýkoliv jiný text. Bůh nás osvobozuje Pravdou. Pravda nás zbavuje bohatství pout a tím nás dělá chudými a jen chudí můžeme projít uchem jehly, nebo úzkou branou. Pravda uvolňuje ze sevření představ a názorů. Toto sevření je pevné a jeho uvolnění bolestivé. Toto sevření nám zdánlivě dodává pocit jistoty, jako zavinovačka miminku. Toto sevření však není naše ochrana, ale naše vězení. Neustále máme strach otevřít se a přijmout nové Pravdy? Je dnes opravdu tak nesnesitelné přijímat Pravdu?
Dnes mnoho lidí kritizuje církev. Ať za její postoje a názory, nebo za mlžení, nebo za chování jejich členů. Důvod se vždy najde a mnohdy ne neoprávněný. Já tedy patřím ke skupině kritiků, kteří mají nějaký vztah k Bohu a Ježíši Kristu, tedy uznávají jeho existenci. Této skupině kritiků je blog určen především, ale samozřejmě nejen jim. Moje kritika vždy směřovala spíše ke světskosti učení, než ke skutkům zástupců církve. Dnes bych se nechtěl věnovat mému oblíbenému a pravdivému tématu, že kritizujeme církev místo sebe. Tedy, že projektujeme naše vlastní chybky na někoho jiného. Chtěl bych se spíše zamyslet nad smyslem vzniku církve a stavebním kamenům, na kterých byla církev založena dle bible.
V posledním blogu jsem se zmínil o biblickém příběhu o návratu ztraceného syna. Mám tento příběh rád a vždy mě mocně rozruší a pak uklidní. Rád bych se s vámi podělil o své zážitky z tohoto jedinečného příběhu a ukázal to, že Bůh je ve všem, tedy je úplný i v tomto příběhu a to je holografický princip Boha.
Opět mě vypudila k psaní úvaha na téma: „ Musíme se snažit, abychom v den odchodu z toho těla obstáli před Bohem , on jediný zná naše srdce."?! Já chápu, že lidé viděli Boha jinak v minulosti. A na tento obraz Boha navazují nějaké pasáže z Bible. Dnes bychom, v této pokročilejší době, mohli začít konečně používat doposud skryté pasáže z Bible a rozšířit tak konečně svoje představy o Bohu. Je zde riziko, že budu napaden, že představy Boha jsou nepřípustné. S tímto prvním Božím zákonem já osobně však velmi souhlasím a pokusíme se podívat, kdo říká, že si Boha nemáme představovat a přitom nám podsouvá jednu představu za druhou. Ááááá „ rozšířit představy" to je blbost, si někdo řekne.
Byl Jidáš opravdu ten zlý? Pokud pozorně čteme Bibli vyvstanou nám otázky o Jidášově posedlosti ďáblem a postupně můžeme nabýt dojmu, že Jidášova zrada byla zinscenovaná. Možná, že Jidáš byl tím pravým a jediným věrným společníkem Krista, při jeho cestě. Pozornému čitateli Bible se dříve nebo později musí vynořit otázka, jak Ježíš dělal všechny ty zázraky a skutky, jak to bylo s těmi zlými lidmi posedlými démony? Jak to bylo s Lazarem? Jak to bylo s Jidášem? Jak to bylo se všemi co se s ním potkali? ( chápej Jidáš - jako jméno, a jidáš - jako zlo a formu chování)
