Materializmus jak ho znám já, uvádí, že jsme postaveni na uspokojování svých postřeb. Pokud uspokojíme tyto potřeby budeme šťastní.
Kapitalismus využívá tohoto fenoménu nekonečného uspokojování potřeb k dosažení a udržení zisku a z toho zase žije stát, protože zdaňuje tyto přijmy. Utrácí budoucí, ještě nevybrané, fiktivní příjmy z fiktivních potřeb, které je nutno teprve vymyslet.......a tak vymýšlíme nové potřeby. Tak stát, náš stát, podporuje kapitalismus a kapitalismus stát.Postupem času se nám z tohoto kolečka vytratil člověk. Vyvstává otázka zda vůbec někdy byl zařazen do tohoto cyklu? Zda pojem otrok nenahradil pojem lid? Snažíme se uspokojovat státem a kapitalismem vytvořené fiktivní potřeby. Snažíme se uspokojovat sebe.
Každé uspokojení nutně vytvoří novou potřebu, kterou je nutno uspokojit. Pokud s věkem opouštíme určitý okruh potřeb jsou zde nachystány nové.
Jednoduše je to spirála vznikajících a uspokojovaných potřeb. Materialistických potřeb. Průměrný člověk se ve svém krátkém životě snaží postupně uspokojit různé druhy potřeb. Jídlo, vlastnictví, postavení, moc a sílu, znalosti a informace. Do tohoto základního členění zařadíte téměř vše po čem postupně v životě toužíme a na co nás může vládce tohoto světa nachytat.
Mnoho lidí si během života uvědomí, že toto uspokojování potřeb nikam nevede. Koupím si první auto, pak větší a ještě lepší a stále zde není nic trvalého. Pokud mezi nákupy neumřu, nakupuji dodnes. Věřte mi je to nekonečné uspokojování nově vznikajících potřeb a hlavně je to netrvalé štěstí.
Jedna věc z tohoto ale vyplývá: "CHCEME BÝT ŠŤASTNÍ". Tuto vlastnost nemáme v sobě od vládce tohto světa, ale od Boha. Ano Bůh chce abychom byli šťastní. Bůh dělá vše pro to, abychom byli štatsní. Vládce světa to ví, že chceme být šťastní. Ví, že tuto základní touhu máme v sobě a proto na ní staví fungování tohoto světa.
Jak vzniká skutečné stěstí?
Protože jsme v Bohu a Bůh je v nás, štestí nevzniká. Už zde trvale je. Jen ho nevnímáme. A proč ho nevnímáme?Protože něco neustále uspokojujeme. Podle plánu vládce tohoto světa neustále něco uspokojujeme a neustále myslíme na svoje potřeby. Vyplňujeme svoji mysl různými neplodnými myšlenkami a tím před sebou samými zahalujeme trvalé štěstí, které je kolem nás.
Pocity štěstí, které na tomto světě zažíváme jsou záblesky trvalého štěstí, které je kolem nás a my se v něm pohybujeme. Štěstí cítíme a vnímáme tím, že uvolníme svoji mysl pro Boha. Přestaneme si mysl upoutávát na předměty, city, myšlenky a potřeby tohoto světa. Tím, že uvolníme mysl pro Boha ho můžeme vnímat, jakoby do nás vstoupil. I když On už tam pořád je. Je s námi neustále.
Blud materialismu, náš omyl, spočívá v tom, že se ze zkušeností domníváme, vnímáme to tak, že každému pocitu štěstí, který jsme schopni zažít zde v tomto světě, předchází nějaký důvod, nějaký akt a následkem toho je vyvolané štěstí.
A tak jsme utvrzováni v tom, že štestí vzniká najezením, nákupem chtěné věci, dosažením moci, úspěšnou kariérou, a nakonec získanými znalostmi a intelektuální nadvládou. Tak toto jsou ty velké třpytky, na které nás chytají neustále dokola.
Vyčistěme si mysl a myšlenky a ono trvalé nekonečné štěstí na nás vykoukne z prázdnoty naší mysli..
Co je prazákladní myšlenka materialismu?
Uspokojování potřeb však není hlavním problémem. Vždyť tím, že uspokojujeme naše potřeby se dostaneme k Bohu. Jednou v každém vyvstane potřeba Boha a pak tuto potřebu uspokojíme.
Problém vidím v tom, že materializmus se nám vryl do podvědomí ideou, že jsme oddělení od Boha. Z toho se pak odvozují různé potřeby hledání Boha, hledání bezpečí a zajištění, Z pocitu oddělenosti vzikají potřeby.
A tím se nám kruh pomalu uzavírá. Tím, že máme pocit, že jsme odděleni od Boha vznikají potřeby a poslední potřebou před vstupen do Božího království je potřeba poznání Boha.
Od Boha se není možné oddělit! Není možné odejít od Boha! Kam bychom odešli, když On je vše a všude.
Buďte šťastní. Per Matuška
