Svět je krásný a je tu pro nás. Vůbec to neznamená, že si zde můžeme dělat co chceme.
Každá činnost, každá práce, každá myšlenka, která nás poutá k tomuto světu nám dává oporu a pevnou půdu pod nohama. Každá pozornost, kterou upřeme na tento svět nás zatěžuje a dává nám stabilitu a váhu. Je to naše kotva. Kotva má smysl a je účelná. Svět nám dává oporu a stabilitu. Pokud se z kotvy stane brzda, nebo zátěž, nebo pouto, jsme v sevření hmoty a ztrácíme možnost ovládat kotvu. Ztrácíme možnost odpoutat se.
Každé vyložení myčky, každé zasazení malého neplodícího stromku, každé smetení sněhu a listí, každé další zpracované přiznání DPH, každý vyléčený pacient, to vše nám ukazuje jak nesmyslná naše práce je z pohledu smrti. A přece ji neustále dokola vykonáváme. Jedeme jak buldozer. Když se na to budeme dívat pohledem Sisifa je to „ NEVERENDING STORY ( with no sence )". Má to vůbec smysl, pracovat?
Pokud v tom hledáme smysl, jsme v pasti. A přece právě většina lidí si nachází, nebo lépe řečeno, hledá, smysl života právě v práci. Hledá ocenění a zadostiučinění. Jsou to pojmy jako: „ kariéra, profesní růst, pomoc bližnímu, kreativní tvorba, dobrá matka, dobrý otec ... ". Pak v tomto světě ukájíme pouze své ambice. A svět nám to vše a úspěchy dopřeje, abychom získali víru. Víru v sebe sama. A nebo taky ne, to abychom ztratily iluze o své dokonalosti a získali pocit bezmoci a nutnost odevzdání se do Božích rukou.
Ten druhý případ se označuje za životní prohru nebo selhání. A přitom je to přesně naopak. Kdykoliv se k nám svět otočí jakoby zády, máme zde jeho velikou pomoc. Máme našlápnuto překonat smrt a vstoupit do života. Jen kdyby nebylo té proklaté ješitnosti a pýchy!
A i v tom prvním případě máme našlápnuto do života. Jen kdyby nebylo té ješitnosti a pýchy. Stačí si jen uvědomit, že vše dává Bůh a bez Boha nejsem nic.
Jednou jsem právník, jednou obhajovaný, jednou soudce, jednou obžalovaný, jednou doktor, jednou nemocný, jednou mistr, jednou učeň, jednou politik, jednou volič, jednou majitel nemovitostí, jednou hledající byt, jednou manager, jednou pomocná síla, ..... Vše přiděluje Bůh, jaká je moje zásluha na tom, co zrovna nyní jsem?
Kdykoliv a z jakékoliv pozice můžeme hned vstoupit do života. Ježíš sám říká, že ti chudí a týraní a v opravdovém bezpráví to mají jednodušší, ale jinde apeluje na ty první, že si vše mají uvědomit.
Má tedy smysl vůbec pracovat?
Pokud v tom hledáme smysl, odměnu nebo zadostiučinění, tak ne. Jinak určitě ano.
Jako důkaz nám slouží východní přístup k problematice práce. Celý život se učíme pracovat pro odměnu. I Boha hledáme pro věčný život. Zase ta odměna. Je potřeba si přiznat, že vše děláme z nějakého zištného důvodu. Na tom není nic špatného. Jen je nutné si to uvědomit a připustit to v sobě.
Dělejte 40 dní mandalu a pak ji zničte. Umíte si ten pocit bezcenné práce představit? Asi ne, že?! A přece dnes a denně děláme nicotnou práci a neustále ji přikládáme takový nepřiměřeně vysoký význam. Proč?!
Význam Země je různý. Někde se mluví, že je nutné se odpoutat od pout hmotného světa. Ale to je jen jedna stránka. To je ta stránka, kdy přikládáme tomuto světu význam, jaký nemá, jaký nikdy neměl a nikdy nebude mít. To je ten svět, ve kterém realizujeme svoje ambice, touhy a přání. Od tohoto světa se snažím odpoutat.
Dnes jsem však zažil zkušenost, kdy mě tento svět podržel a dal mi kotvu. Při přechodu je nutné mít brzdu, aby nedošlo k předčasnému rozkladu osobnosti a to je ten veliký ochránce, „STVOŘENÍ". Ochránce je tento svět. Ochránce je to vše co se zde naučíme, co pojmenujeme, jaká pravidla si zafixujeme. Kdykoliv se sem můžeme vrátit a on nás příjme a ochrání. Pozor, ale na to, aby se z ochránce nestal dozorce! A to se nám většinou stává.
Neříkám nic nového jen možná jinými slovy. Prvně se učíme odpoutat se od tohoto světa ( těla ), abychom později pochopili, že jsme „i" tímto světem ( tělem ).
Buďte šťastní.
