Skrze jeho jméno přijmete odpuštění hříchů.
V této jednoduché větě je ukryta ta pravda, která se zatím špatně poslouchá, ale je tam. Asi jsme pohodlní a slyšíme na plané sliby o tom, že nám Bůh odpustí, že Bůh udělá to a ono. Ano, asi je stále pro nás jednodušší věřit, že „To", někdo udělá za nás. Třeba politik „ To" udělá a ty těžší věci třeba „Bůh". Proč ale nevnímáme lety ověřenou zkušenost, že politik nic za nás a pro nás neudělá?
Tak ani Bůh za nás nemůže nic udělat. Bůh již udělal maximum. Poslal nám svého syna, který je s námi neustále. Nyní je řada na nás, jak s touto zvěstí naložíme. Bůh nám nemůže pomoci jinak než informacemi, kterými nás neustále bombarduje. Osobní Boží zásah do reality je iluzí, která se vleče jako dědičný hřích přes generace, ať genetické, nebo duchovní. Bůh nám dal vše k tomu, abychom se osvobodili, dal nám vůli. Vůli, kterou jsme schopni utvářet vlastní realitu. Toto je ten pravý dar svobodné volby. Svojí vůlí si volíme a vybíráme. Svobodná volba není to, jestli pojedu na dovolenou na Seychely nebo na Mauricius.
Realita je taková, že Bůh již udělal vše. To dokládá různými pasážemi v Bibli, které, pokud si je poskládáme jako mozaiku, Boha vykreslují trochu jinak, než jako obraz, na jaký jsme zvyklý, na obraz Boha, který se nám předává jako ten pověstný dědičný hřích.
A nyní ty vyšší pravdy:
Skrze jeho jméno přijmete odpuštění hříchů. Není zde nikdo jiný, kdo by nám měl odpustit. Bůh nám nic neodpustí, nemá důvod něco odpouštět. Bůh nás miluje úplně celé se všemi protiklady. Bůh není láska za odměnu. Bůh je láska. Láska za odměnu vznikla pokřivením pojmu láska. To jen osobnosti milují a něco za to očekávají. Bůh to vše již má a proto nic neočekává. Pravda je taková, dokud si neodpustíme my samotní, nikdo jiný to za nás neudělá. My musíme přijmout odpuštění. Nikdo nám ho v budoucnu neudělí. Již dávno je nám odpuštěno. Proč se cítíme vinni? Již nyní jsme čistí jako dětská prdelka ( po večerní koupeli tedy ). Tak proč se dál špinit?
A co nám má být vlastně odpuštěno? Vždyť přece v konečném důsledku je jen jeden hřích. A to ten, že nemilujeme Krista. A i zde, pokud půjdeme dál, zjistíme, že nemilujeme zase jen sami sebe,
protože není pána ani služebníka.
