Poslední návrh paní ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové Tominové mě přesvědčil, že už dále nemá smysl žít ve spořádané rodině. Proč ?
Protože již nehodlám žít s cejchem trestaného hlupáka, hejla, který připravil ženu a své děti o peníze, které jim mohli pomoci zpříjemnit život.
Každá rozvrácená rodina, se těší větší státní přízni, než ta fungující spořádaná a milující své děti a poskytující jim všechnu péči, jakou je schopna.
Vzali jsme se krátce před sametovou revolucí. Na začátku jsme neměli nic. Když se nám narodil první syn, měl se prodávat byt, ve kterém jsme žili. Dokázal jsem si poradit a koupili jsme ho. S druhým synem jsme si dovolili i auto, protože je na vesnici potřeba. Pracoval jsem naplno a hledal každou příležitost k výdělku. Hledal a zkoušel, dělal chyby ale učil se a nacházel cestu.
Postupně jsme se dostali k domu, s dětmi jsme jezdily po Česku i Slovensku, kupovali knihy, učili je naší morálce a svobodě, které jsme si vážili ze všeho nejvíce.
Nejstarší syn je dnes dospělí a práci si vybírá, nehledá, vybral si firmu ve které chtěl pracovat a vzali ho. Druhý syn má před maturitou. Dostali náš čas, naši lásku, náš pohled na svět. Jsem hrdý na to, že jsem dokázal uživit rodinu, že jsem se dokázal dostat na dobrou životní úroveň. "Jen" se střední školou. A dnes rozbíhám firmu a mám práci kterou miluji. Jsem dobrý v tom co dělám, vím to. Mám za sebou léta zkušeností a stále se umím učit, mám nápady a mám skvělé kolegy.
Jsem hlupák? Mohl jsem se se ženou rozvést a dále bychom mohli žít spolu. Moje žena by dostala vyšší přídavky na děti, sociální podporu, možná i byt. Děti by měli zdarma školní pomůcky, družinu a kroužky, možná i obědy ve škole. Mohl bych se válet u televize, večer jít do hospody a nikdy bych nemusel pracovat. Nemusel bych platit ze svých daní rozbité rodiny, sociálně slabé a nepřizpůsobivé.
Paní ministrině navrhla, že dlužné výživné na děti bude hradit za jejich plátce stát z peněz daňových poplatníků!
Chápu to jako trest za svou hloupost. Stát, ve kterém žiji nemá zájem o fungující rodinu. Co by dělali státní úředníci, co by dělali sociální pracovníci? Nemohou přijít o funkce, platy a místa.
Máme tedy postupy a legislativu, která na základě udání zbaví dětí jakoukoliv rodinu. Uvědomuji si, že jsem své děti koupal, spali s námi v posteli, byli nám stále nablízku. Dnes bych o ně mohl kdykoliv přijít. Dnes bych už děti nechtěl.
Ne do tohoto zrůdného multikulturního systému politické korektnosti. Systému, který dovolil úspěšného výrobce světelné techniky vláčet po soudech kvůli insolvenčnímu řízení, který na něj podala firma s nulovým majetkem, nulovou historií a jednatelem sídlícím na obecním úřadě.
Kde je zdravý rozum? Kde je hledání práva soudem? K čemu je mi stát, který ročně chrlí tisíce stran legislativních opatření, které není schopen žádný občan pojmout? Jak se mám řídit zákony které neznám? Jak se mám bránit obvinění z činů které jsem neudělal? Pamatujete si kauzu studentů VÚT Brno? Dvacet pět let soudního sporu o omluvu bývalému pedagogovi a komunistickému funkcionáři !
Pokud tento stát schválí výplaty výživného za ty, kteří mají platit, podám veřejný návrh na rozvod. Rozvod se státem! Nepotřebuji papír na svoje manželství. Nechci papír od státu, který poctivé trestá a likviduje, neschopné podporuje a vyzdvihuje a tím rozkládá sám sebe!
