Ale nakonec jsem se rozhodla jet. A rozhodla jsem se správně.
Přes počáteční trable, které jsme na cestě tam zažili – vykolejený vlak, zácpa na dálnici, tlačení auta do kopce – jsme konečně dorazili na místo a se zavázanýma očima byli uvedeni do chaty, zvané Chvojnice. Teplo, praskání dřeva v krbu, cukrářská bosanova… Tím začal tento sladký víkend.
Teda sladký… Diktatura to byla!
"Máte 3 minuty na obléknutí! Až dohraje písnička, všichni budou venku!"
"Neřečni a utíkej!"
"Už jen 2 minuty!"
"Vemte si boty a alou ven!"
Nutno dodat, že postupem času se limit na oblékání či vstávání zkracoval a zkracoval. Divím se, že se nám o tom v noci nezdálo.
...Ale já byla nadšená...
Tolika výzvám – ať už malým či velkým -, kterým jsem na Plusáckém školení byla vystavena, jsem v životě nečelila. Energie a motivace instruktorů, jež nás opakovaně zvedala ze židlí, legrace a přátelská atmosféra, která na celé akci panovala, dokázaly člověka vybičovat k naozaj neuveřitelným výkonům a k tomu ještě s úsměvem na tváři.
Bez Pluska bych v životě neuvěřila, že dokážu uběhnout přes 13 km, a že i přes bolest natažených svalů jsem schopná vstát, sebrat poslední síly a jít se vycachtat do bahna na počest Vavrdy a Camrdy.
Opět jsem si uvědomila, že lidské možnosti jsou neomezené, když si člověk dostatečně věří a není na to sám.
Byl to skvělý víkend plný intenzivních zážitků, který mě o sobě mnohé naučil, který mě seznámil se super lidmi, a který mi dokázal, že i přes všechny trable stojí cestování na Slovensko za to.
Ďakujem naozaj velmi pekně!
Těším se na příště!
Marie Urbanová
Pozn.: Marie píše o úvodnej časti školenia inštruktorov zážitkovej pedagogiky. Fotky z neho môžete nájsť aj na tejto stránke .
