Ms v hokeji 2015, aneb co rád jí Jarda Jágr

Jarda nesnáší papriky a čočku, miluje ale řízky, kterých spořádá na kila, možná i jiná jídla, podobně jakotatranek Jarda spořádá kvanta. Ale zatím jsem se nic víc o něm nedozvěděl.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (0)

S těmito informace a několika dalšími jako co jí Voráček, Plekanec, Klepiš a další jsem v roce 2014 přijímal nabídku stát se Catering Managerem pro Mistrovství světa v hokeji v Praze a na pár měsíců se stát součástí týmu Českého svazu ledního hokeje a jak se říká být u toho!!!

Já sám mám rád velké a megalomanské akce. Vždy jsem raději vařil pro 2000 strávníků, než abych pro jednoho pinzetou stavěl z hrášku pyramidu.

Byť tuto zkušenost taky mám a několik let jsem sám reprezentoval, jako člen Národního týmu kuchařů a cukrářů.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

K hokeji jsme jako rodina měli velmi blízko. Jednak proto, že syn asi 5 let jako žák hrál za Spartu hokej a potom proto, že jsme s manželku nějakou dobu měli v Holešovicích restauraci a velmi úzce jsme s pražskou Spartou a potom s pražským Lvem spolupracovali.

Velká škoda byla, že Lev ukončil velmi brzy své působení v KHL.

Byl to krásný hokej a pro nás a naši restauraci úžasná spolupráce.

Takže když na konci roku 2014 přišla nabídka, zda bych se této velkolepé akce neúčastnil, neváhal jsem ani minutu.

Prvně jsem strašně toužil být u toho a překonat další životní metu. Potom jsem měl touhu vidět všechny ty světové hráče, kterých v roce 2015 byla v Praze spousta a v neposlední řadě vidina volných nebo levných lístků na všemožné zápasy pro mě a samozřejmě pro zbytek rodiny.

SkryťVypnúť reklamu
Daniel Pálka a Jaromír Jágr
Daniel Pálka a Jaromír Jágr (zdroj: Radek Pálka)

Vzpomínám si, že byť jsem měl na svazu několik spřízněných duší, volba nebyla jednoznačná. V první řadě jsem musel zaslat svůj profesní životopis a průvodní dopis, stejně jako bych se ucházel o vysokou manažerskou pozici. Následně jsem byl pozván k pohovoru, který se mnou vedla Markéta Štěrbová, první dáma Českého hokeje a člověk, který měl dle mého názoru na starosti snad úplně vše, co se mistrovství týkalo.

Nevím, kolik kandidátů bylo, ale štěstí stálo při mě a já vybrán byl.

Nejprve jsem v roce 2015 pracoval z domova, zaměstnání a vůbec odevšad, kde jsem byl. A teprve někdy v březnu 2015, cca 2-3 měsíce před samotným mistrovstvím jsem se přestěhoval do kanceláře Českého hokejového svazu.

SkryťVypnúť reklamu

Jak jistě z mých předchozích článků víte, pocházím z Jaroměře ve Východních Čechách. V Jaroměři jsem na hokej nikdy nechodil. Ale s tátou a bráchou jsme jezdili na ligu do Pardubic.

Tenkrát v Pardubicích hráli úžasné hokejové kapacity, jakými byli Šejba, Lubina, Janecký a v neposlední řadě mladý Dominik Hašek.

Tenkrát se ještě hrála Československá liga, takže týmů a zápasů bylo tím pádem mnohem víc. Od mamky jsme měli pletený červeno-bílé šály a čepice. Z poutě koupené řehtačky a většinou v pátek se vyráželo fandit do Pardubic.

Jakub Voráček a Daniel Pálka
Jakub Voráček a Daniel Pálka (zdroj: Radek Pálka)

Potom jsem spoustu let na hokeji nebyl. Teprve až v roce 2008, kdy Slavia hrála o titul s Karlovými Vary a titul získala.

SkryťVypnúť reklamu

Do O2 Arény jsem chodil na finálové zápasy se synem Danielem, kterému v té době byly 3 roky a díky tomu, že se mu hokej líbil, jsme ho následující září přihlásili do sparťanské přípravky.

Bohužel hokeje musel po pěti letech ze zdravotních důvodů nechat, ale to vůbec nevadí. Naši lásku k hokeji to prohloubilo a mě dovedlo k tomu, že jsem se o 7 let později mohl podílet na realizaci Mistrovství světa v hokeji v Praze.

Někdy v únoru 2015 jsem se účastnil jedné z prvních porad realizačního týmu, kde mimo Markéty Štěrbové byla přítomna taková hokejová jména, jako Martin Urban, Petr Bříza, Zdeněk Zikmund, Tomáš Král a jiní. To bylo poprvé, kdy jsem si říkalco tady děláš?

Jeden z mých prvních úkolů bylo rozplánovat a rozdělit nápoje, které jsme od Coca-Coly sponzorsky dostali. Tuším, že to bylo za částku 3 000 000 Kč.

Úkol zněl jasně. Kolik jakých nápojů rozdělit na hotely, do šaten, do autobusů, hráčům do kabin,do tiskových center, záchranným složkám, novinářům, kolik na trestné lavice, kolik dobrovolníkům a další.

Už si ani nevzpomínám, kam všude nápoje měly jít.

Důležité bylo to rozepsat na malé vody v plastu perlivé a neperlivé. Velké vody v plastu perlivé a neperlivé. Ochucené nápoje v plastu a v neposlední řadě nápoje v plechovkách. Požadavky jednotlivých týmů v tomto ohledu byly celkem pomocné, ale v množství zboží které jsem měl objednat a rozdělit zcela zanedbatelné. Nehledě na to, že se muselo plánovat i množství novinářů, štábů, všech lidí okolo, kteří měli co do činění s MS a měli tím pádem nárok na pitný režim. Musela se zohlednit čísla, kolik aut pro MS bude jezdit, kolik řidičů, kolik dobrovolníků se MS zúčastní, kolik asi tak denně vypijí vody atd… Samozřejmě to samé i pro Ostravu, kde hrála druhá skupina hráčů. Nešlo objednat jen něco a v průběhu MS doobjednávat, byť by to bylo jednodušší a logičtější. Bohužel Coca-Cola musela mít přesnou objednávku dostatečně dopředu, aby byli schopni všechny nápoje do MS vyrobit a naskladnit.

To bylo podruhé, kdy jsem se řekl,co tady děláš?

Vytvořil jsem si tedy velmi sofistikovanou tabulku, kam jsem nasázel jednotlivé nápoje s cenami. Z druhé strany jsem to ládoval čísly týmů, hráčů, lidí okolo atd…

Zkrátka a dobře nápoje po celou dobu MS nedošly. Naopak ještě docela dost zbylo. Bohužel některé výpočty nebyly přesné. Bohužel jsem neměl k dispozici křišťálovou kouli, která by mi to všechno ukázala.

Vím, že jsem třeby plánoval na každého dobrovolníka 1 a ½ lahve vody na na den. Pro upřesnění jen v Praze bylo dobrovolníků přes 400. No a třeba v tomto výpočtu to úplně nevyšlo. Bylo chladněji než jsem předpokládal a všichni tedy pili méně než jsem čekal. Ale to je detail.

Potřetí a naposled jsem si řeklco tady děláš?Bylo, když jsem seděl s Alešem Zahálkou /člověkem, který se po celé MS o mě staral a neskutečně mi pomáhal/ nad plány O2 Areny, přičemž mi Aleš vysvětloval a na plánu maloval kam se bude zavážet catering, kde budeme zásobovat hasiče, kde bude policie, kde se stravují dobrovolníci, kde jsou moderátoři, kde režie, kde jsou tisková centa, kde V.IP 1, kde V.I.P 2, kde sedí ti nejdůležitější z IIHF, kde, kde, kde…

Vzhledem k tomu, že jsem byl v Aréně všeho všudy 3x a to jen jako divák na hokeji a věděl jsem tak maximálně kde je ledová plocha a kde se prodává pivo, v hlavě jsem měl totální guláš. Aleš to asi vycítil. Přesto, že jsem se snažil vypadat velmi profesionálně a hltal jsem každé slovo a do plánu Arény si zakresloval všechny Alešovy pokyny, asi můj výraz v obličeji vypovídal o všem.

Sranda byla, že všichni mí kolegové se mnou jednali jako s rovnocenným partnerem, tedy jako s někým, kdo se v prostředí hokeje pohybuje od dětství a který O2 Arenu zná jako své boty.

Když jsem po této schůzce přijel domů, pamatuji se, jak jsem říkal manželce, že než se v O2 vyznám, tak bude po mistrovství :-).

Po večerech a nocích jsem studoval plány Arény, abych se alespoň teoreticky vyznal a minimálně byl IN, když se kdokoliv bavil o nějaké části Arény, která měla co dočinění s cateringem.

Následujících několik dní jsem měl schůzky s lidmi z Arény a Arénu si takříkajíc nachodil. A ono to nakonec šlo.

Pochopil jsem souvislosti, našel si cesty. Viděl kam mě jaký výtah doveze, kam se musím vydat pěšky. Kam to teď jde a kam už se při samotném MS nedostanu a budu muset okolo atd…

Vzpomínám si, že první dny před mistrovstvím a možná ještě v samotném průběhu jsem nachodil hrozných kilometrů.

V zázemí ledové plochy, v malé tréninkové hale, která je součástí velké haly a která se nikdy nedostavěla jsem měl složeny všechny potřebné zásoby. To bylo naše startovací centrum a odtud jsme s vozíky rozváželi potraviny a nápoje dle potřeb všem, kteří na to měli nárok. A já se kolikrát pořád vracel k jednomu místu, odkud jsem neustále dokola vyrážel dle plánu do požadované další místnosti. Mnohdy zbytečně. Teprve po nějakém čase jsem si uvědomil, že je Aréna kulatá a kdybych býval pokračoval ještě pár metrů, tak bych byl u požadované další místnosti.

Ale já ne. Já se vrátil k mému startovacímu bodu a vzal to druhou stranou :-).

Jestli mám něco opravdu dobře vyvinuto, tak to je právě totální nesmysl pro orientaci.

V Praze se dodnes nevyznám. Všude jezdím podle navigace a v lese na houbách se celou dobu držím manželky, protože jsem schopen na metru ztratit orientaci a jít úplně jinam.

Ve většině vztahů je to tak, že smysl pro orientaci má muž a žena si tak maximálně plete levou a pravou. U nás je to obráceně já bloudím a manželka mě navádí.

Jen ta levá a pravá ženě moc nejde :-).

A proto, že těch vzpomínek na Mistrovství světa v hokeji je spousta a proto, že se mi to vše do jednoho článku nevejde, tak další pokračování zase příště.

Radek Pálka

Radek Pálka

Bloger 
  • Počet článkov:  28
  •  | 
  • Páči sa:  0x

Jak to začalo..... Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla. Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový. A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT. Zoznam autorových rubrík:  NezaradenéSúkromné

Prémioví blogeri

SkryťZatvoriť reklamu