I.
KIJUM je svět, JKUM je život.
Svět je zapomínání, zapomínání je svět.
Slyším, co mám slyšet.
Vidím, co mám vidět.
Konám, co mám konat.
Nechytám vítr, netkám z mlhy
nepřikrývám se sněhovou závějí.
Skrytého ode mě vzdálí,
až tam, kde mě nenajde
a HAMRUŠA, které zviditelňuješ, ustane,
a BAJŠONUT, spolu s MTINUT,
které zesiluješ, neustane.
Komentář:
Život je svět, atd. KIJUM, takové jak je pro nás Svatý Izraele, budiž požehnán, stvořil. Svět je život, atd. JKUM to je veškerý čas, který jsme zapomněli nebo ještě neznáme, ale i čas minulý, přítomný a budoucí, ale i jakoukoliv hmotu, i tu kterou nevidíme, všeliký prostor, i ten myslitelný i ten, o němž nevíme. Slyším, co mám slyšet, atd. V knize Kazatel (7,21) čtu, abych si nevšímal všech řečí, které se o mně vedou, pokud slyším, hanu či chválu, kterou bych správně slyšet neměl, pak byla určena právě mně, protože kdyby ne, tak bych hanu či chválu neslyšel ani tehdy, kdyby pomlouvač (lašoner) stál naproti mně, slova mi křičel do tváře. Pomluvy, nenávist, žárlivost, zlý jazyk (lašon hara) ohýbají lidské bytí, ničí lidský svět. Vidím, co mám vidět, atd. V Žalmu (140,12) čtu: pomlouvač se v zemi neudrží, ale pokud se pomlouvač udržel do té doby, abych ho ještě viděl, pak jsem ho měl spatřit. Konám, co mám konat, atd. V knize Joel (2,20) čtu, vyženu ho do země vyprahlé a zpustlé. To je pro mě výstraha, abych konal, co mám konat, tedy, abych nereagoval zlostně, nebo dokonce pomstychtivě na urážku či pomluvu kterou jsem slyšel, byť byla urážka či pomluva pronesená šeptem v tajnosti, přesto se donesla k mému uchu. Nechytám vítr, netkám z mlhy, atd. Naši rabíni nás také učí, že skrytého ode mě vzdálí[1], ale to jen proto, aby agresor, už nikdy v budoucnu na oběť nezaútočil.
[1] Talmud Bavli, Seder Mo´ed, Mas. Suka, Perek 5, Daf 52, Gemara A