Džihád je nástrojem války vedené s nevinnými; znamená válku, vraždění a mučení, zneužívání slabých a utlačených. Džihád má souvislost s islámem.
Vrhajíc lepší světlo na pravý koncept džihádu, zde je citace z Koránu:
V Koránu čteme,
„A bojujte usilovně za Boha s úsilím, jež si zaslouží! On si vás vyvolil a nepřipravil vám žádné obtíže v náboženství, jež je vírou předka vašeho Abrahama. A On nazval vás muslimy již dříve - i v tomto -, aby posel tento byl vám svědkem a abyste vy byli svědky pro ostatní lidi. Dodržujte modlitbu a rozdávejte almužnu a hledejte oporu u Boha! On vaším je ochráncem - jak překrásný to ochránce a jak výtečný to pomocník!“
(Al-Hadždž 22: 78)
Džihád je jedním z nejvíce viditelných aspektů islámu. Radikální muslimové džihád využívají pro své vlastní politické zájmy. Existují desetitisíce muslimů, kteří tento koncept vykládají, že s výkřikem „Allah akbaru“ vraždí a mučí v konotaci šíření islámu.
Co je džihád?
Slovo džihád pochází z arabštiny. Jeho význam je "trpět" nebo "odolávat". Slovo pro válku v koránu jeharb nebo qital. Džihád znamená vážné a upřímné usilování, jak na osobní, tak na společenské úrovni. Je to úsilí konat dobro, odstranit nespravedlnost, útlak a zlo ze společnosti, ale v subjektivním pohledu radikálního muslima, tak činit násilím. Toto úsilí může být duchovní, sociální, ekonomické a politické. Džihád je zejména vnímán, jako prosazování islámského práva šarí’a[1], dále pak podmanění nemuslimských zemí a majetku nemuslimů a vzetí si života nemuslimských nevinných obětí. V koránu je tohoto výrazu užito 33x v rozličných formách. Často se tu objevuje společně s ostatními koncepty jako víra, lítost, dobré skutky a vystěhování se.
Džihád je pojem, jenž především pro muslimy znamená chránit svou víru a svá lidská práva. Džihád je válka, vyhlášená všem nemuslimům v celém světě. Islám učí, že člověk by se měl ze všech sil snažit vyhnout nátlaku nevěřících.Islám prosazuje násilné způsoby (džihád), jak nastolit právo šarí’a, které rozhodně není kompatibilní s evropským právem, proto musí být tento koncept odsouzen, zakázán a trestně stíhán, stejně jako komunismus, nacismus, fašismus. Vlastně islám učí, že (každý) muslim by měl ničit zlo všemi způsoby, s užitím síly tak, jak je to jen možné. V islámské historii od dob Muhammada až dodnes muslimové bojují.
Islám káže vhodnou etiku pro případ války. Válka je v islámu nejen povolená, ale přímo žádaná. Odmítají mírové způsoby jako dialog, vyjednávání a mírové smlouvy, to je muslimy vnímáno jako selhání a slabost nevěřících. Válka je pro islám vždy první možnost. Účelem džihádu (násilného prosazování práva šarí’a) je převrátit lidi silou na víru, kolonizovat lidi nebo získat zemi či bohatství pro osobní slávu. Účelem džihádu: je vzít život, majetek, zemi, čest a svobodu sami pro sebe, a omezovat, utlačovat, mučit, vraždit nevěřící ve jménu Alláha.
Džihád je vždy provázen násilím:
Musí být zdůrazněno, že násilí proti civilistům, ať agresí nebo sebevražednými cestami, je v islámu povolený, protože muslim má povinnost ničit nevěřící všemi dostupnými způsoby. Proto neexistuje zlý islám a dobrý islám. Islám je stále jenom jeden. Džihád je výlučně jeden. Šarí’a je koncept postavený na útisku. Islám povzbuzuje k boji za své osvobození a nařizuje ostatním muslimům pomáhat těm, kdo jsou ochotni vést džihád. A protože je vše dovoleno, to je etika džihádu, pak je povolený terorismus vůči nevojákům i nevinným obětem. Džihád je válka, je tofasád (pohoršení), protože ozbrojení útočí na neozbrojené, je to porušení všech pravidel humanity a lásky k lidem. Džihád vůbec není v rozporu s učením islámu, ba naopak! Perfektně do něj zapadá. Existují muslimové, kteří překrucují argumenty, aby ospravedlnili džihád, ale džihád, je fasád, nemá omluvu. V Koránu čteme:
„A když se jim řekne:”Nešiřte pohoršení na zemi!” Tu odpovídají:”My ji jen polepšujeme!” Což však to nejsou právě oni, kdož pohoršení šíří, ale nemají o tom ponětí?“
(Al-Baqarah 2: 11-12)
Islám chce nastolit světový řád, aby mohli všichni lidé – muslimové – žít v konotaci islámského práva šarí’a. Dává svým přívržencům kompletní návod jak násilně ovládnout osobní a sociální život nevěřících, a říká, jak šířit islám na základě lidských vztahů s ostatními. Muslimové svou vizi, své náboženství, násilně prosazují již po mnoho století. Lidé mnoha vyznání žili s nimi a mezi nimi, proto již existuje historická zkušenost s islámem. Islámské společnosti byly dobře známy svou nesnášenlivostí, chudobou a nehumánností.
V současné společnosti, je povinností umožnit lepší vzájemné porozumění, pracovat pro mír a spravedlnost pro všechny a spolupracovat jedni s druhými ve věci dobra a zbožnosti za účelem zastavit všechen džihád, agresi a násilí vůči nevinným lidem. To je dnes náš úkol, nazývat džihád skutečným jménem, že je fasád (pohoršení).
[1] Šaría zahrnuje 4 oblasti: náboženské právo (Ibadat), civilní právo (Muamalat), osobní právo (Munakhat) a trestní právo (Ukubat). Šaría byla vyvinuta a zdokonalena náboženskými učenci, kteří ji studovali a vyučovali na různých školách říše. Asi od roku 700 až do roku 1100 o. l. existovalo 19 škol islámského práva. Tyto školy se postupně sloučily do čtyř sunitských a tří šiítských právních škol, které byly pojmenovány po významných právnících, kteří utvářeli filozofii těchto škol.
