Omluvou fanatiků Velké války bylo zavraždění arcivévody Ferdinanda. Omluvou Světové války byl divadelní tyátr sehraný německými vojáky u státní hranice s Polskem. Jaká událost spustí neodvratný konflikt s muslimy?
Pak už žádný hnusný zločin nebude odsuzován.
Pak už nebude mít nikdo potřebu ospravedlňovat a vysvětlovat svoje hrůzné konání.
Stačí nějaká dobře vymyšlená a precizně připravená příhodná událost, vhodně pronesené slovo, nápad, který se stane rozbuškou, a fanatici nastoupí na scénu.
Až budou mít fanatici příhodnou omluvu, aby spustili vražednou mašinérii, pak ji spustí.
Kdybych byl chudý muslim v žíznivé, válkou vyprahlé zemi, snil bych o místě, kde je klid a mír, kde mi nehrozí mučení, bičování, useknutí končetiny, kamenování… a náhlá smrt na tržišti, nebo zastřelení v nesmyslné kmenové válce. Snil bych o zemi, kde nebudu mít hlad, žízeň a moje máma nebude každý den brečet s modřinami na tváři a proto se zahaluje.
Přemýšlel bych, jak uprchnout a zachránit se.
Ale svět se mění.
Však většinová, šedá zóna, muslimů se křečovitě snaží vytvořit dojem, že pouze chrání svůj způsob života, že nikomu nic nevnucují, chtějí si žít po svém a chtějí zakazovat. Ale tu vzniká paradox. Cizí, host, příchozí, muslim, přikazuje rodilým, starousedlíkům, těm, jejichž předkové budovali a nastavili pravidla, jak mají žít ve své rodné zemi. To je skandál. To opravdu nelze připustit. Tomu bychom měli zabránit.
Pozvu si hosta domů, a on se podřizuje mým pravidlům. Pokud jsou mu proti srsti, nenavštíví mne. Výjimkou jsou tchýně, ale to je na jiné zamyšlení.
Po určitou dobu, kdy hrozí konkrétním obětem válečné nebezpečí, můžeme poskytnout pomoc ženám, dětem, starým lidem. Ale potom se mají vrátit zpátky. Po dobu, co zde přechodně pobudou mají povinnost ctít naše zákony, naše normy a zvyklosti, a nezneužívat pohostinnost. A jejich muži, otcové, strýcové, bratři a bratranci, ať si zůstanou ve své islámské domovině a bojují tam za své rodiny a své domovy. Ať budují své země, aby jejich děti neměly hlad, aby jejich ženy neplakaly.
Muži mají povinnost tvrdou prací poskytovat svým dětem, ženám a starým lidem obživu, ochranu. Muži mají ve své zemi stavět nejen nemocnice, ale i školy a zábavní centra. Muži mají pracovat a zvelebovat a zušlechťovat svou rodinu a manželku i děti. Správný muž nezvedá ruku k bití, či hůře k vraždění, ale k laskavosti a k práci.
V Koránu najdete verše, že právě mírumilovní a přejícní mužové, kteří budují svou vlastní zemi mírem,
„Takoví v zahradách rajských se s poctami setkají!“ (Korán, Súra 68, v.35)
